Krasová a pseudokrasové území moldanubika a středočeského plutonu

Náleží do karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území.

Karsologický celek krasových a pseudokrasových území moldanubika a středočeského plutonu zaujímá jižní část českomoravské soustavy zhruba mezi Českým Brodem na severu a jižní státní hranicí, Nýrskem na západě a Tišnovem na východě. Patří k němu také izolovaný blok moldanubika Českého lesa. Z celků českomoravské soustavy je nejrozsáhlejší. Krasové jevy jsou vázány na malé ostrůvky krystalických vápenců, pseudokrasové jeskyně jsou ojedinělé.

Geograficky a geomorfologicky tento celek zahrnuje téměř celé území Českomoravské soustavy s výjimkou Brněnské vrchoviny a celou Šumavskou hornatinu ze soustavy Šumavské.

Geologicky tento celek budují metamorfované horniny krystalinika a hlubinné magmatity moldanubické oblasti, hlubinné magmatity středočeského plutonu, metamorfity krystalinika kutnohorsko-svratecké oblasti, podhořanské krystalinikum a chvaletické proterozoikum, hlinská zóna, poličské krystalinikum, letovické krystalinikum a chrudimské paleozoikum. Na území středočeského plutonu jsou to metamorfované horniny ostrovní zóny. Na východě je k tomuto celku přičleněn ještě pás metamorfovaných hornin v lemu dyjsko-svratecké klenby, řazených geology již k moraviku. Z platformních jednotek se zde uplatňují permské sedimenty blanického příkopu, křídové sedimenty denudačních okrajů české křídové pánve a třetihorní sedimenty jihočeských pánví.

Kras je v této soustavě vázán zejména na nevelká tělesa a nepravidelné útržky metamorfovaných vápenců pestré skupiny moldanubika patrně staroprvohorního, případně proterozoického stáří, na staroprvohorní metamorfované vápence ostrovní zóny středočeského plutonu, na nemetamorfované až slabě metamorfované staroprvohorní vápence chrudimského paleozoika (kras Železných hor); krasové jevy lze předpokládat také v polohách metamorfovaných vápenců západního okraje dyjsko-svratecké klenby. Krasové jevy v křídových karbonátech na Kutnohorsku řadíme pro jejich geologickou příslušnost již k celku krasových a pseudokrasových území české křídové pánve (151).

Pseudokrasové jeskyně v této soustavě jsou jen ojedinělé. Poznány byly dutiny vytvořené exogenními procesy v hlubinných granitoidech a v ortorulách. Přesto poměrně rozsáhlý systém rozsedlinových a puklinovitých jeskyní a propastí v bítešských ortorulách dyjské klenby (Ledové sluje) patří k největším a nejpozoruhodnějším jevům tohoto typu u nás.

Karsologický celek krasových a pseudokrasových území moldanubika a středočeského plutonu (120) je dále členěn na jednotky:
     121 Krasová a pseudokrasová území středočeského plutonu s ostrovní zónou a permu blanické brázdy s krasovými oblastmi:
           K121 41 Kras sedlčansko-krásnohorského metamorfovaného ostrova
           K121 42 Kras čerčanského metamorfovaného ostrova
           K121 43 Kras mirovického metamorfovaného ostrova
     122 Krasová a pseudokrasová území Šumavy, Pošumaví a jihočeských pánví s krasovými oblastmi:
           K122 58 Kras povodí horní Otavy
           K122 59 Kras povodí horní Volyňky
           K122 60 Kras Radomyšlské pahorkatiny
           K122 61 Kras povodí horní Vltavy
           K122 62 Kras povodí horní Úhlavy u Klatov
           K122 63 Kras povodí Blanice
     123 Krasová a pseudokrasová území českomoravské jednotky s krasovými oblastmi:
           K123 40 Kras Železných hor
           K123 55 Kras povodí horní a střední Sázavy
           K123 56 Kras Nedvědické vrchoviny
           K123 57 Chýnovský kras
           K123 68 Kras Žďárských vrchů
           K123 69 Kras Brtnické vrchoviny
           K123 70 Kras Bítovské pahorkatiny
           K123 71 Kras Znojemské pahorkatiny
           K123 72 Kras Písecké pahorkatiny
           K123 73 Kras u Jasenice
     124 Krasová a pseudokrasová území Českého lesa

V karsologickém celku je evidováno přibližně 150 krasových a 80 pseudokrasových jeskyní.

Nejdelší krasovou jeskyní je veřejnosti zpřístupněná Chýnovská s délkou okolo 1 400 m. Současně je i nejhlubší jeskyní karsologického celku s hloubkou přibližně 80 m. K dalším významným krasovým jeskyním patří např. Strašínská, Páterova a Podolská s délkou kolem 200 m.

Zřejmě nejvýznamnější pseudokrasovou jeskyní je Brněnská s délkou cca 600 m a hloubkou cca 40 m.

HROMAS, J. (2009). Krasová a pseudokrasové území moldanubika a středočeského plutonu, s. 236-237. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.

---