Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / Karsologická soustava 100

Českomoravská krasová a pseudokrasová území

Karsologická soustava Českomoravských krasových a pseudokrasových území je největší ze tří soustav karsologického členění území ČR. Zahrnuje téměř tři čtvrtiny plochy republiky, a to celou její západní část až po linii Zlaté hory – Mohelnice – Letovice – Tišnov – Znojmo na východě, která ji dělí od soustavy Moravskoslezské. Zahrnuje celou geologickou jednotku Českého masivu na území ČR.

Geograficky a geomorfologicky zahrnuje téměř celou geografickou provincii Českou vysočinu, tj. soustavu Šumavskou, Poberounskou, Krušnohorskou, Českou tabuli, soustavu Sudetskou (Krkonošsko-jesenickou) bez Nízkého Jeseníku a Českomoravskou bez Brněnské vrchoviny na východě.

Geologicky tvoří tuto soustavu pestrá paleta hornin Českého masivu, který prošel složitým a dlouhým vývojem od prekambria po kvartér. Hranice karsologického členění jsou většinou vedeny po významných regionálně geologických hranicích, vyjma hranice mezi krystalinikem moldanubika a jednotkami moravika. Ta kopíruje nasunutí krystalinických jednotek na brunovistulikum a jeho prvohorní sedimentární obal (moravskoslezské paleozoikum). Tak jsou krystalinické jednotky z. okraje moravika přiřazeny ještě do Českomoravské karsologické soustavy.

Kras je v této soustavě vázán na karbonátové horniny epivariského jádra Českého masivu, v menším rozsahu také na karbonáty platformních jednotek. V epivariském jádru jsou to především nemetamorfované a metamorfované vápence a dolomity starších prvohor, v krystalinických komplexech možná i starohor. Ojedinělý je výskyt vápenců jurských v lužické oblasti, v české křídové pánvi jsou to vápence, vápnité slíny, příp. vápnité pískovce. Nejmladší zkrasovělé karbonáty představují čtvrtohorní (holocenní) travertiny. Zkrasovělé je také těleso karlovarských vřídelních karbonátů.

Vzhledem k roztříštěnosti geologické stavby a litologické pestrosti jsou krasová území relativně malá, vzájemně izolovaná a až na výjimky také bez souvislejších jeskynních a krasových hydrologických systémů. Řada z nich je navíc překryta platformními sedimenty či zvětralinami.

Geneticky a typologicky krasová území této soustavy přísluší rozptýlenému krasu (merokarstu). Zkrasovění karbonátových těles je sice rámcově podřízeno celkovému společnému geologickému vývoji Českého masivu, je však vždy výrazně individuální a vždy má bezprostřední vztah k charakteru nekrasového okolí a k místnímu hydrografickému vývoji.

Nejrozsáhlejší krasovou oblastí s největšími a nejhlubšími jeskyněmi Čech je Český kras. Následují krasové oblasti východních Sudet, Podkrkonoší a Ještědského hřebene, Železných hor, vápencových ostrovů v Pošumaví, na Šumavě a v jižních Čechách, Chýnovský kras, kras metamorfovaných ostrovů středočeského plutonu a kras v karbonátových sedimentech české křídy u Turnova a u Kutné Hory. Největší jeskyně ve čtvrtohorních travertinech jsou v Českém krasu. Unikát představuje termální kras karlovarského vřídelního tělesa.

Karsologická soustava Českomoravská krasová a pseudokrasová území je dále členěna na karsologické celky:
     110 Krasová a pseudokrasová území západních a středních Čech
     120 Krasová a pseudokrasové území moldanubika a středočeského plutonu
     130 Krasová a pseudokrasové území Krušných hor    
     140 Krasová a pseudokrasová území podkrušnohoří.
     150 Krasová a pseudokrasové území české křídy
     160 Krasová a pseudokrasové území Sudet

V této soustavě je evidováno více jak 1000 krasových dutin, z nichž nejdelší se nachází v Českém krasu s délkou kolem 2 km (např. Koněpruské, Na Javorce a Jezerní Ementál). Nejhlubší propasťovité jeskyně se opět vyskytují v Českém krasu a jejich hloubka se pohybuje kolem 100 m (např. Na Javorce, Arnoldka a Čeřinka).

Pseudokrasové jevy, zejména jeskyně a propasti, jsou vázány především na platformní sedimenty české křídové pánve, kde jsou výsledkem zvětrávacích a denudačních procesů převážně v kvádrových pískovcích, slínovcích a opukách. Pro jejich značné množství nebyly dosud všechny registrovány. Místy jejich počet, koncentrace a charakter dává právo k použití termínu pseudokrasová oblast či území, a to zejména při severním, severovýchodním a východním okraji české křídové pánve (Klokočské, Prachovské, Adršpašské, Teplické skály, Labské pískovce aj.). Mnoho pseudodokrasových jeskyní v sedimentech české křídové pánve bylo upraveno a přebudováno na umělé podzemní prostory, zejména sklepy a obydlí. Lokální nahloučení pseudokrasových jeskyní se nachází také v třetihorních sedimentech sokolovské pánve. Ojediněle a v menším rozsahu se vyskytují pseudokrasové jeskyně v jiných horninových komplexech. V neovulkanitech jsou zpravidla výsledkem mechanických, převážně gravitačních, sesuvných procesů (zejména České středohoří), obdobně vznikly sluje v ortorulách dyjské klenby (Ledové sluje). V hlubinných magmatických horninách vznikly prostory denudací, selektivním zvětráváním či gravitačním nahromaděním bloků (Novohradské podhůří), podobný charakter mají také dutiny v masivech metamorfovaných hornin, převážně v rulách. Ojedinělé jsou pseudokrasové dutiny v sedimentech staroprvohorních komplexů a svrchnopaleozoických pánví, kde jsou zpravidla výsledkem ojedinělé lokální exogenní události. Typologicky převažují jeskyně a propasti puklinové a rozsedlinové, v sedimentech jsou časté jeskyně vrstevní a kombinované, v osypech skalních masivů a v roklích se objevují jeskyně blokové.

Pseudokrasových dutin je v této soustavě registrováno přibližně 1300. Nejdelší pseudokrasové jeskyně s délkou chodeb kolem 1000 m a více se vyskytují v Polické vrchovině (např. Teplická a Na Martínkovickém potoce). Rozsáhlé jeskyně s délkou více jak 500 m se vyskytují také ve Znojemské pahorkatině (např. Brněnská). Nejhlubší pseudokrasové jeskyně, dosahující hloubek do 100, m se opět vyskytují v Teplické vrchovině (např. Na Martínkovickém potoce, Teplická a Dračí propast).


HROMAS, J. (2009). Českomoravská krasová a pseudokrasové území, s. 147-149. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.