Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / Karsologická jednotka 122

Krasová a pseudokrasová území Šumavy, Pošumaví a jihočeských pánví

Náleží do karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 120 Krasová a pseudokrasové území moldanubika a středočeského plutonu.

Jednotka zaujímá jižní a jihozápadní část karsologického celku moldanubika a středočeského plutonu a přiléhá k jižní hranici ČR mezi Klatovy na západě a Chlumem u Třeboně na východě. Geograficky a geomorfologicky zahrnuje téměř celou Šumavskou hornatinu s Šumavou, Šumavským podhůřím, Novohradským podhůřím a Novohradskými horami, část Blatenské pahorkatiny, Českobudějovickou a Třeboňskou pánev.

Geologicky jednotku tvoří metamorfované horniny a hlubinné magmatity šumavského úseku moldanubické oblasti. Metamorfované horniny jsou zastoupené převážně pararulami a migmatity jednotvárné skupiny a pararulami, ortorulami, migmatity, amfibolity, kvarcity, erlany a vápenci až dolomity pestré skupiny. Stáří moldanubických hornin je prekambrické i paleozoické a současný charakter moldanubika je výsledkem variské orogeneze, spadající převážně do intervalu 380–320 milionů let. Část území překrývají platformní sedimenty svrchní křídy a terciéru budějovické a třeboňské pánve, mezi nimi leží relikt permských sedimentů blanického příkopu.

Karsologická jednotka krasových a pseudokrasových území Šumavy, Pošumaví a jihočeských pánví se člení na krasové oblasti:
     K122 58 Kras povodí horní Otavy
     K122 59 Kras povodí horní Volyňky
     K122 60 Kras Radomyšlské pahorkatiny
     K122 61 Kras povodí horní Vltavy
     K122 62 Kras povodí horní Úhlavy u Klatov
     K122 63 Kras povodí Blanice
s pseudokrasovými oblastmi (geomorfologickými celky):
     P122 04 Šumava
     P122 05 Šumavské podhůří (část)
     P122 07 Novohradské podhůří

Krasové jevy jsou zde vázány na tělesa kalcitických a dolomitických mramorů ve vysokých stupních metamorfózy, náležejících pestré, jen výjimečně i jednotvárné skupině moldanubika jižních Čech a Šumavy. Tato tělesa dosahují mocností od několika desítek centimetrů po stovky metrů, zastoupeny jsou typy od velmi čistých mramorů po mramory bohaté silikáty s přechody do vápenatosilikátových hornin.

Jeskyně zde vznikaly rozpouštěním pomalu tekoucími vodami ve freatické zóně a často byly remodelovány korozí ve vadózních podmínkách při oscilující hladině podzemních vod. Převládají krasové dutiny menších rozměrů, ve velké míře vyplňované sedimenty a odkryté především erozí v údolních svazích vodních toků nebo při lámání mramorů. Řada krasových jeskyní Šumavy a Pošumaví je významnými nalezišti pozůstatků kvartérní fauny, ojediněle (Dobrkovice u Českého Krumlova) poskytly doklady paleolitického osídlení.

Pseudokrasové jeskyně se vyskytují zřídka. Vyskytují se v moldanubických pararulách a migmatitech v Šumavském podhůří, v granitech moldanubického plutonu v Novohradském podhůří, v perlových rulách moldanubika a granitoidech středo českého plutonu v Táborské pahorkatině.

V jednotce je evidováno přibližně 50 krasových a 30 pseudokrasových jeskyní.

K nejdelším krasovým jeskyním se řadí Strašínská, Na Vápenném vrchu II, Jiříčkova, V Dolu Loreta u Klatov a Na Vápenném vrchu I s délkami chodeb pohybujícími se mezi 100–200 m.

Největší pseudokrasovou jeskyní je Bonsajová o délce cca 50 m a hloubce cca 20 m


HROMAS, J. (2009). Krasová a pseudokrasová území Šumavy, Pošumaví a jihočeských pánví, s. 242. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.