Krasová a pseudokrasová území Šumavy, Pošumaví a jihočeských pánví

Náleží do karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 120 Krasová a pseudokrasové území moldanubika a středočeského plutonu.

Jednotka zaujímá jižní a jihozápadní část karsologického celku moldanubika a středočeského plutonu a přiléhá k jižní hranici ČR mezi Klatovy na západě a Chlumem u Třeboně na východě. Geograficky a geomorfologicky zahrnuje téměř celou Šumavskou hornatinu s Šumavou, Šumavským podhůřím, Novohradským podhůřím a Novohradskými horami, část Blatenské pahorkatiny, Českobudějovickou a Třeboňskou pánev.

Geologicky jednotku tvoří metamorfované horniny a hlubinné magmatity šumavského úseku moldanubické oblasti. Metamorfované horniny jsou zastoupené převážně pararulami a migmatity jednotvárné skupiny a pararulami, ortorulami, migmatity, amfibolity, kvarcity, erlany a vápenci až dolomity pestré skupiny. Stáří moldanubických hornin je prekambrické i paleozoické a současný charakter moldanubika je výsledkem variské orogeneze, spadající převážně do intervalu 380–320 milionů let. Část území překrývají platformní sedimenty svrchní křídy a terciéru budějovické a třeboňské pánve, mezi nimi leží relikt permských sedimentů blanického příkopu.

Karsologická jednotka krasových a pseudokrasových území Šumavy, Pošumaví a jihočeských pánví se člení na krasové oblasti:
     K122 58 Kras povodí horní Otavy
     K122 59 Kras povodí horní Volyňky
     K122 60 Kras Radomyšlské pahorkatiny
     K122 61 Kras povodí horní Vltavy
     K122 62 Kras povodí horní Úhlavy u Klatov
     K122 63 Kras povodí Blanice
s pseudokrasovými oblastmi (geomorfologickými celky):
     P122 04 Šumava
     P122 05 Šumavské podhůří (část)
     P122 07 Novohradské podhůří

Krasové jevy jsou zde vázány na tělesa kalcitických a dolomitických mramorů ve vysokých stupních metamorfózy, náležejících pestré, jen výjimečně i jednotvárné skupině moldanubika jižních Čech a Šumavy. Tato tělesa dosahují mocností od několika desítek centimetrů po stovky metrů, zastoupeny jsou typy od velmi čistých mramorů po mramory bohaté silikáty s přechody do vápenatosilikátových hornin.

Jeskyně zde vznikaly rozpouštěním pomalu tekoucími vodami ve freatické zóně a často byly remodelovány korozí ve vadózních podmínkách při oscilující hladině podzemních vod. Převládají krasové dutiny menších rozměrů, ve velké míře vyplňované sedimenty a odkryté především erozí v údolních svazích vodních toků nebo při lámání mramorů. Řada krasových jeskyní Šumavy a Pošumaví je významnými nalezišti pozůstatků kvartérní fauny, ojediněle (Dobrkovice u Českého Krumlova) poskytly doklady paleolitického osídlení.

Pseudokrasové jeskyně se vyskytují zřídka. Vyskytují se v moldanubických pararulách a migmatitech v Šumavském podhůří, v granitech moldanubického plutonu v Novohradském podhůří, v perlových rulách moldanubika a granitoidech středo českého plutonu v Táborské pahorkatině.

V jednotce je evidováno přibližně 50 krasových a 30 pseudokrasových jeskyní.

K nejdelším krasovým jeskyním se řadí Strašínská, Na Vápenném vrchu II, Jiříčkova, V Dolu Loreta u Klatov a Na Vápenném vrchu I s délkami chodeb pohybujícími se mezi 100–200 m.

Největší pseudokrasovou jeskyní je Bonsajová o délce cca 50 m a hloubce cca 20 m

HROMAS, J. (2009). Krasová a pseudokrasová území Šumavy, Pošumaví a jihočeských pánví, s. 242. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.

---