Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / K32227

Kras Pavlovských vrchů

Náleží do karsologické soustavy 300 Krasová a pseudokrasová území Západních Karpat a předhlubní, karsologického celku 320 Krasová a pseudokrasová území Vnějších Západních Karpat, karsologické jednotky 322 Krasová a pseudokrasová území Mikulovské vrchoviny.

Pavlovské vrchy vytvářejí protáhlý a členitý hřbet jz.–sv. směru, vystupující v délce 10 km a šířce 7 km z nížiny Dyjskosvrateckého úvalu zhruba mezi Mikulovem, Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Jsou budovány tektonickými útržky jurských až spodnokřídových vápenců, součásti příkrovů ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů flyšového pásma jižní části Západních Karpat. Na klentnické souvrství (tithon) s tmavě šedými vápnitými jílovci a slíny na bázi s převládajícími vápencovými vložkami v nadloží nasedá až 120 m mocné souvrství ernstbrunnských vápenců (tithon – spodní křída), převážně světle šedých, bioklastických, ve spodních polohách brekciovitých. Místy obsahují až několikametrové klasty tmelené zelenošedými jílovci a jílovitými vápenci, ve svrchní části převládají jemnozrnné mikritové vápence, často dolomitizované. Pocházejí z mělkovodní pavlovské facie s korálovými útesy a hojnou faunou. Na vápence nasedají svrchnokřídové vápnité jílovce klementského souvrství.

Ernstbrunnské vápence vytvářejí spolu s klentnickým souvrstvím v podloží výrazné, tektonickými zlomy segmentované do ker, skalnaté masivy nejvyššího vrchu Děvína (550 m n. m.), Kotel, Stolovou (Tabulovou) horu (458 m n. m.), Turold (385 m n. m.), Sv. Kopeček a nedokonalé, ukloněné náhorní plošiny.

Vápencové masivy mají výrazný krasový reliéf s mohutnými skalními stěnami a strmými srázy, osamělými skalkami – hřebenáči, izolovanými úseky suchých krasových údolí a s nečetnými závrty. Roztroušeny jsou zde drobné jeskyně několika úrovní, mezi nimiž vyniká systém jeskynních chodeb a síní jeskyně Na Turoldu.

Jeskyně Pavlovských vrchů jsou nejspíše vázány na etapu exhumace bradel z flyšového obalu a sedimentů badenské transgrese v návaznosti na postupný vývoj reliéfu od svrchního miocénu. Paleontologicky je doloženo, že ještě před 500 tis. lety byl systém jeskyně Na Turoldu napojen na povrchové odvodňování. Není vyloučeno, že na genezi jeskyní Pavlovských vrchů se podílely i teplé prameny, vystupující na zlomech v souvislosti s mladými horotvornými pochody alpského vrásnění.

Dosud známé jeskyně se vyskytují zejména v masivu Turoldu u Mikulova, Stolové hory a Zámeckého a Kozího vrchu.

Krasová oblast Pavlovských vrchů se člení na krasové skupiny:
     K3222710 Turold
     K3222711 Stolová (Tabulová) hora
     K3222712 Svatý kopeček
     K3222713 Zámecký a Kozí vrch
     K3222714 Děvín a Kotel
     K3222715 Šibeniční vrch a okolí

Evidováno je do 30 jeskyní. Nejdelší a nejhlubší je systém Jeskyně Na Turoldu – Liščí s celkovou délkou kolem 3 km. Další významnou jeskyní je např. Zámecká s délkou kolem 100 m.


KOLAŘÍK, J. (2009). Kras Pavlovských vrchů, s. 547-550. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.