Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / Karsologická soustava 300

Krasová a pseudokrasová území Západních Karpat a předhlubní

Karsologická soustava krasových a pseudokrasových území Západních Karpat a (jejich) předhlubní je nejvýchodnější ze všech tří soustav karsologického členění území ČR. Zahrnuje území podél hranice se Slovenskem a od soustavy moravskoslezské na západě ji dělí linie Bohumín – Přerov – Šlapanice – Znojmo. Orograficky i geologicky se výrazně liší od obou předchozích soustav (100 a 200), neboť již zcela náleží Karpatům.

Geograficky a geomorfologicky tato soustava zahrnuje celé území geografických provincií Západních Karpat a Panonské, zasahující do ČR. Jedná se o podsoustavy Západní a Severní Vněkarpatské sníženiny, Jihomoravské a Středomoravské Karpaty, Západobeskydské podhůří, Západní Beskydy, Moravsko-slovenské Karpaty, Slovenské Beskydy a Vídeňskou pánev.

Geologicky tvoří tuto soustavu převážně sedimentární horniny Západních Karpat. Tato jednotka na Moravě zahrnuje karpatskou předhlubeň ve Vněkarpatských sníženinách, flyšové pásmo příkrovových jednotek ve Vnějších Západních Karpatech a vídeňskou pánev v Dolnomoravském úvalu. Karpatská předhlubeň ve Vněkarpatských sníženinách je vyplněna převážně mladotřetihorními mořskými sedimenty, nasedajícími na horniny Českého masivu a brunovistulika. Ty jsou z velké části ještě překryty čtvrtohorními štěrkopísky a vátými sedimenty. Flyšové pásmo příkrovových jednotek ve Vnějších Západních Karpatech je tvořeno příkrovy psefitických a psamitických hornin flyšových sedimentárních komplexů křídy až starších třetihor (paleogénu), v nichž vystupují tektonické útržky jurských karbonátů. Vídeňskou pánev v Dolnomoravském úvalu, která sem zasahuje z Rakouska a Slovenska, vyplňují mladotřetihorní (neogenní) sedimenty. K této soustavě není řazena kra Maleníku, která je výchozem hornin moravskoslezského paleozoika (Hranický kras), a proto karsologicky náleží soustavě moravskoslezské (200).

Kras je v této soustavě vázán zejména na karbonátové horniny tektonických útržků (bradel) jurských a křídových vápenců ve vnější skupině příkrovů flyšového pásma Západních Karpat. Budují Pavlovské vrchy na jihu a několik vrchů Štramberské vrchoviny na severu soustavy. Rozsah a postavení těchto karbonátů predisponuje rozsah a charakter jejich zkrasovění. Většího a souvislejšího rozsahu dosahuje kras pouze v Pavlovských vrších, ve Štramberské vrchovině se jedná o regionálně omezené krasové vrchy. Zkrasovělé jsou též lokální polohy miocenních vápenců moravské části vídeňské pánve v Milovické pahorkatině.

Krasové jevy této soustavy se vyznačují poměrně malým plošným rozsahem a od ostatních území se liší i morfologicky, což je podmíněno jak odlišnou strukturou a složením druhohorních hornin, tak odlišnou genezí v relativně mladém karpatském orogénu.

Geneticky a typologicky krasová území této soustavy přísluší rozptýlenému krasu (merokarstu). Krasové jevy v jurských a spodnokřídových bradlech jsou vázány na dvě základní periody. V první jsou krasové jevy vázány na sedimentaci karbonátových souvrství, zejména na období kolísání tehdejší hladiny moří (syngenetický kras) a některé z těchto jeskyní jsou dostupné dodnes (např. Šipka ve Štramberském krasu). V druhé fázi, po vynoření ze sedimentárního obalu, pravděpodobně v průběhu třetihor, vznikají četnější krasové jevy. O časové posloupnosti a vlastním krasovém procesu je známo dosud málo.

Karsologická soustava Krasová a pseudokrasová území Západních Karpat a předhlubní je dále členěna na karsologické celky:
     310 Krasová a pseudokrasová území karpatské předhlubně
     320 Krasová a pseudokrasová území Vnějších Západních Karpat
     330 Krasová a pseudokrasová území Vídeňské pánve a jejich výběžků

V soustavě je evidováno zhruba 40 krasových dutin, z nichž nejdelší a nejhlubší je systém Jeskyně Na Turoldu – Liščí s celkovou délkou kolem 3 km v Pavlovských vrších. K dalším významným náleží např. jeskyně Šipka a Slámova sluj ve Štramberském krasu.

Pseudokrasové jeskyně a propasti jsou v této oblasti poměrně hojné a dosahují významných rozměrů. Vyskytují se především v mocných souvrstvích flyšových sedimentů příkrovových jednotek ve Vnějších Západních Karpatech, kde v mladém nevyrovnaném reliéfu na výrazných tektonických poruchách vznikly v pískovcích relativně rozsáhlé rozsedlinové jeskynní a propasťovité systémy, na dislokacích a puklinách vznikly četné puklinové jeskyně a propasti, v sesuvných územích jsou blokové a jim podobné gravitační jeskyně. Ojedinělým jevem jsou sufózní dutiny ve spraších na úpatí Pavlovských vrchů.

Pseudokrasových dutin je evidováno asi 120, z nich nejdelší je Cyrilka s více jak 500 m, Kněhyňská téměř 300 m a Velká Ondrášova s více jak 200 m. Jednou z nejhlubších pseudokrasových propastí v ČR je Kněhyňská hluboká téměř 60 m.


HROMAS, J. (2009). Krasová a pseudokrasová území Západních Karpat a předhlubní, s. 526-527. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.