Krasová a pseudokrasová území Západních Karpat a předhlubní

Karsologická soustava krasových a pseudokrasových území Západních Karpat a (jejich) předhlubní je nejvýchodnější ze všech tří soustav karsologického členění území ČR. Zahrnuje území podél hranice se Slovenskem a od soustavy moravskoslezské na západě ji dělí linie Bohumín – Přerov – Šlapanice – Znojmo. Orograficky i geologicky se výrazně liší od obou předchozích soustav (100 a 200), neboť již zcela náleží Karpatům.

Geograficky a geomorfologicky tato soustava zahrnuje celé území geografických provincií Západních Karpat a Panonské, zasahující do ČR. Jedná se o podsoustavy Západní a Severní Vněkarpatské sníženiny, Jihomoravské a Středomoravské Karpaty, Západobeskydské podhůří, Západní Beskydy, Moravsko-slovenské Karpaty, Slovenské Beskydy a Vídeňskou pánev.

Geologicky tvoří tuto soustavu převážně sedimentární horniny Západních Karpat. Tato jednotka na Moravě zahrnuje karpatskou předhlubeň ve Vněkarpatských sníženinách, flyšové pásmo příkrovových jednotek ve Vnějších Západních Karpatech a vídeňskou pánev v Dolnomoravském úvalu. Karpatská předhlubeň ve Vněkarpatských sníženinách je vyplněna převážně mladotřetihorními mořskými sedimenty, nasedajícími na horniny Českého masivu a brunovistulika. Ty jsou z velké části ještě překryty čtvrtohorními štěrkopísky a vátými sedimenty. Flyšové pásmo příkrovových jednotek ve Vnějších Západních Karpatech je tvořeno příkrovy psefitických a psamitických hornin flyšových sedimentárních komplexů křídy až starších třetihor (paleogénu), v nichž vystupují tektonické útržky jurských karbonátů. Vídeňskou pánev v Dolnomoravském úvalu, která sem zasahuje z Rakouska a Slovenska, vyplňují mladotřetihorní (neogenní) sedimenty. K této soustavě není řazena kra Maleníku, která je výchozem hornin moravskoslezského paleozoika (Hranický kras), a proto karsologicky náleží soustavě moravskoslezské (200).

Kras je v této soustavě vázán zejména na karbonátové horniny tektonických útržků (bradel) jurských a křídových vápenců ve vnější skupině příkrovů flyšového pásma Západních Karpat. Budují Pavlovské vrchy na jihu a několik vrchů Štramberské vrchoviny na severu soustavy. Rozsah a postavení těchto karbonátů predisponuje rozsah a charakter jejich zkrasovění. Většího a souvislejšího rozsahu dosahuje kras pouze v Pavlovských vrších, ve Štramberské vrchovině se jedná o regionálně omezené krasové vrchy. Zkrasovělé jsou též lokální polohy miocenních vápenců moravské části vídeňské pánve v Milovické pahorkatině.

Krasové jevy této soustavy se vyznačují poměrně malým plošným rozsahem a od ostatních území se liší i morfologicky, což je podmíněno jak odlišnou strukturou a složením druhohorních hornin, tak odlišnou genezí v relativně mladém karpatském orogénu.

Geneticky a typologicky krasová území této soustavy přísluší rozptýlenému krasu (merokarstu). Krasové jevy v jurských a spodnokřídových bradlech jsou vázány na dvě základní periody. V první jsou krasové jevy vázány na sedimentaci karbonátových souvrství, zejména na období kolísání tehdejší hladiny moří (syngenetický kras) a některé z těchto jeskyní jsou dostupné dodnes (např. Šipka ve Štramberském krasu). V druhé fázi, po vynoření ze sedimentárního obalu, pravděpodobně v průběhu třetihor, vznikají četnější krasové jevy. O časové posloupnosti a vlastním krasovém procesu je známo dosud málo.

Karsologická soustava Krasová a pseudokrasová území Západních Karpat a předhlubní je dále členěna na karsologické celky:
     310 Krasová a pseudokrasová území karpatské předhlubně
     320 Krasová a pseudokrasová území Vnějších Západních Karpat
     330 Krasová a pseudokrasová území Vídeňské pánve a jejich výběžků

V soustavě je evidováno zhruba 40 krasových dutin, z nichž nejdelší a nejhlubší je systém Jeskyně Na Turoldu – Liščí s celkovou délkou kolem 3 km v Pavlovských vrších. K dalším významným náleží např. jeskyně Šipka a Slámova sluj ve Štramberském krasu.

Pseudokrasové jeskyně a propasti jsou v této oblasti poměrně hojné a dosahují významných rozměrů. Vyskytují se především v mocných souvrstvích flyšových sedimentů příkrovových jednotek ve Vnějších Západních Karpatech, kde v mladém nevyrovnaném reliéfu na výrazných tektonických poruchách vznikly v pískovcích relativně rozsáhlé rozsedlinové jeskynní a propasťovité systémy, na dislokacích a puklinách vznikly četné puklinové jeskyně a propasti, v sesuvných územích jsou blokové a jim podobné gravitační jeskyně. Ojedinělým jevem jsou sufózní dutiny ve spraších na úpatí Pavlovských vrchů.

Pseudokrasových dutin je evidováno asi 120, z nich nejdelší je Cyrilka s více jak 500 m, Kněhyňská téměř 300 m a Velká Ondrášova s více jak 200 m. Jednou z nejhlubších pseudokrasových propastí v ČR je Kněhyňská hluboká téměř 60 m.

HROMAS, J. (2009). Krasová a pseudokrasová území Západních Karpat a předhlubní, s. 526-527. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.

---