Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / Karsologická soustava 200

Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území

Karsologická soustava Moravskoslezských krasových a pseudokrasových území tvoří klínovitý pás, který od severu k jihu probíhá středem Moravy. Je jednou ze tří soustav karsologického členění území ČR. Na západě ji od soustavy Českomoravské odděluje linie Zlaté hory – Mohelnice – Letovice – Tišnov – Znojmo, na východě ji ohraničuje pás moravských úvalů, které již náleží soustavě Západních Karpat a jejich předhlubní. Společně s Českomoravskou soustavou náleží geologické jednotce Českého masivu a tvoří její východní okraj.

Geograficky a geomorfologicky tato soustava zahrnuje východní části geografické provincie České vysočiny, a to Nízký Jeseník a Bouzovskou vrchovinu z podsoustavy Jesenické a Brněnskou vrchovinu z Českomoravské soustavy, Opavskou pahorkatinu a Osoblažskou nížinu z podsoustavy Slezské nížiny, část Hornomoravského úvalu a Dyjsko-svrateckého úvalu podsoustavy Západní Vněkarpatské sníženiny. Byť geograficky izolovaná, je sem z geologických důvodů ještě přiřazena část Maleníku, ležící na západním okraji Podbeskydské pahorkatiny, navíc již v provincii Západních Karpat.

Geologicky tvoří tuto soustavu pestrá paleta hornin Českého masivu i výběžků karpatské předhlubně. Největší její část zaujímají horniny moravskoslezské oblasti s převažujícími komplexy moravskoslezského paleozoika. Tvoří je zejména sedimenty devonu a spodního karbonu (kulmu), přecházející na SV až do svrchního karbonu. Západní okraj soustavy tvoří metamorfované horniny silesika, svinovskovranovského krystalinika, části moravika a permokarbonské sedimenty boskovické brázdy. Na jihu jsou to metamorfované horniny krystalinika miroslavské hrástě, krhovického krystalinika a dyjské klenby, s přilehlými masivy hlubinných magmatitů, zejména brněnským a dyjským. Místy leží denudační zbytky sedimentů jury a křídy. Výrazné zlomové zóny, zejména v Hornomoravském úvalu, překrývají třetihorní a čtvrtohorní platformní sedimenty karpatské předhlubně. Moravskoslezské paleozoikum s karbonáty tvoří také kru Maleníku, vystupující z podloží sedimentů Západních Karpat.

Kras je v této soustavě vázán převážně na nemetamorfované i v různém stupni metamorfované vápence, tvořící tělesa od drobných výchozů až po masivy několika desítek km2. Největší a nejrozvinutější krasová území se nacházejí v komplexech devonských vápenců moravskoslezského paleozoika. Sem také náleží největší naše krasové území Moravský kras i menší oblasti krasu Javoříčského, Mladečského a Hranického. Výrazně zkrasovělé jsou místy též krystalické vápence silesika ve východních svazích Hrubého Jeseníku, moravika na Tišnovsku a předpokládat lze také zkrasovění metamorfovaných karbonátových poloh i v jiných částech krystalinických jednotek. Kras je vyvinut i v jurských vápencích u Brna.

Geneticky a typologicky přísluší většina krasových území této soustavy podle J. Štelcla (1971) rozptýlenému krasu (merokarstu). Třebaže jsou značně zkrasovělá, pro malou plošnou rozlohu se v reliéfu krajiny výrazněji neuplatňují a povrchové krasové jevy jsou v nich vyvinuty neúplně nebo chybí. Přesto v některých vznikly poměrně rozsáhlé jeskynní systémy, jako např. v Javoříčském, Mladečském a Hranickém krasu. Pouze naše největší krasové území Moravský kras zaujímá větší souvislou plochu vápencového území se souvrstvím karbonátů značné mocnosti, s dokonale vyvinutým krasem i svébytnou krasovou hydrografií, a proto je J. Štelcl jako jediné typologicky řadí do planinového krasu (holokarstu).

Karsologická soustava Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území je dále členěna na karsologické celky:
     210 Krasová a pseudokrasová území severního bloku – Nízkého Jeseníku a okolí
     220 Krasová a pseudokrasová území středního bloku – Hornomoravského úvalu a okolí
     230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí
     240 Krasová a pseudokrasová území Dyjské klenby

V této soustavě je evidováno 1400 krasových dutin, mezi nimi jsou nejdelší jeskyně ČR – soustava Amatérské jeskyně v Moravském krasu s délkou chodeb celého systému kolem 50 km a nejhlubší propast ČR – Hranická v Hranickém krasu s hloubkou přesahující 450 m.

Pseudokrasové jevy, zejména jeskyně a propasti, jsou v této soustavě poměrně vzácné a popsány byly z Adamovské vrchoviny, kde převážně puklinové, rozsedlinové a kombinované jeskyně provází pískovcová souvrství denudačních zbytků české křídové pánve a několik rozsedlinových slují provází granodiority brněnského masivu a kulmské droby. Geneze jeskyní v neovulkanitech u Meziny v Bruntálské kotlině je nejistá. Ojedinělé drobné dutiny, kanálky a jeskyňky provázejí krystalické horniny (ruly a jiné metamorfity).

Pseudokrasových dutin je evidováno zatím pouze přibližně 20.


HROMAS, J. (2009). Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území, s. 354-355. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.