Kras Hornomoravského úvalu

Náleží do karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 220 Krasová a pseudokrasová území středního bloku – Hornomoravského úvalu a okolí.

Kras je v Hornomoravském úvalu vázán na nevelké ostrovy devonských vápenců, vystupující spolu se sedimenty kulmské facie spodního karbonu a hlubinnými intruzemi žulového typu (žuly, granodiority a diority) z platformních neogenních a kvartérních sedimentů tektonického pásma Hané. Vápence náleží prahové facii mělkého moře, odpovídající svým vývojem facii Moravského krasu. Nejvýznamnější jsou jejich výchozy u Grygova, Hněvotína a Čelechovic. V terénu tvoří nepříliš nápadné elevace bez výraznějších projevů povrchových krasových jevů. Všechny však byly v minulosti předmětem intenzivní těžby vápence, což vedlo k poznání poměrně skromných projevů jejich podzemního z krasovění. Většina odkrytých jeskyní však byla v minulosti těžbou zničena nebo zasypána při rekultivaci lomů. Díky obsahu fosilií, vázaných zejména na tzv. „červené korálové vrstvy“, vyskytující se především v čelechovickém, méně v grygovském devonu, mají vápence hornomoravského úvalu mimořádný význam i pro poznání geologického vývoje této části Moravy.

Krasová oblast Hornomoravského úvale je členěna na krasové skupiny:
     K2200710 Kras u Grygova
     K2200711 Kras u Hněvotína
     K2200712 Kras u Čelechovic na Hané

Evidováno je kolem 25 jeskyní s maximální délkou do 100 m.

MORÁVEK, R. (2009). Kras Hornomoravského úvalu, s. 371-372. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.

---