Kras Úsovské vrchoviny u Vitošova

Náleží do karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 160 Krasová a pseudokrasové území Sudet, karsologické jednotky 163 Krasová a pseudokrasová území Východních Sudet.

Kras Úsovské vrchoviny je omezen na těleso krystalických vápenců v západních svazích masivu Bílého Kamene (588,5 m n. m.), výrazně vystupujícího nad nivou řeky Moravy u obce Vitošov.

Úsovská vrchovina, tvořící úpatí Hrubého Jeseníku, má výrazně rozčleněný povrch s hluboce zaříznutými údolími vodních roků. Geologická jednotka, budující území mezi Lesnicí, Vitošovem a Úsovem, náleží k obalovým jednotkám desenské klenby silezika. Souvrství devonského stáří u Vitošova, jehož součástí je i výrazná poloha krystalických vápenců, přísluší do rohelské skupiny. Centrální, nejširší část čočkovitého ostrova vápenců, vykliňujícího k SZ i k JV, je již od roku 1872 předmětem rozsáhlé těžby.

Vitošovské vápence patří mezi krasová území merokarstu malého plošného rozsahu, vytvořeného v izolované kře silně tektonicky porušené klenby. Vyznačuje se absencí povrchových krasových jevů, ale výrazným podzemním zkrasověním. Krasové jevy tvoří především vertikální a subvertikální puklinové jeskyně, invazní propasti, menší dutiny, ale i větší dómovité prostory. Pro vitošovský kras je typická bohatá sintrová výplň v podobě náteků a stalaktitových i stalagmitových útvarů. Nejhojnější a nejkrásnější výzdobou jsou však různé tvary pizolitických a aerosolových agregátů, nalezeny zde byly i excentrické krápníky. Významné jsou také hlinité a hlinitojílovité výplně krasových dutin a puklin, kde především v typech terra rossy bylo nalezeno větší množství kosterních zbytků drobných obratlovců. Stáří nálezu Mimomys pliocaenicus bylo E. Kadlecovou datováno na cca 2,5 až 2 mil. let, kosterní materiál, zpracovaný I. Horáčkem, (skokan, ropucha, blavor, plch, krtek, několik druhů netopýrů) na cca 3,5 mil. let. Těžba vápence v lomu Vitošov postupně odkrývá pozoruhodný krasový fenomén a umožňuje jeho výzkum, bezprostředně poté jej však likviduje. Celý lomový areál zkoumá a záchrannou dokumentaci pořizuje Vlastivědné muzeum v Olomouci.

Je zde známo přibližně 10 jeskyní, z nichž největší Velkých stalagmitů má dokumentovanou délku cca 150 m.

MORÁVEK, R. (2009). Kras Úsovské vrchoviny u Vitošova, s. 339-340. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.

---