Kras u Supíkovic

Náleží do karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 160 Krasová a pseudokrasové území Sudet, karsologické jednotky 163 Krasová a pseudokrasová území Východních Sudet, krasové oblasti K163 29 Kras Supíkovické a Žulovské pahorkatiny.

V Supíkovické pahorkatině mezi Písečnou, Supíkovicemi a Velkými Kuněticemi vystupují ze souvrství rul, amfibolitů a kvarcitů vrbenské skupiny, které zde tvoří východní kontakt žulovského magmatického masivu, také krystalické vápence devonského stáří. Tvoří několik úzkých pruhů a izolovaných těles směru JZ–SV. Jsou středně až hrubozrnné, bílé až světle šedé, obsahují řadu akcesorických minerálů, bez zřetelné vrstevnatosti, resp. břidličnatosti, jsou nepravidelně rozpukané a pronikají jimi menší granitoidní apofýzy žulovského masivu. Pro své technické vlastnosti a vysokou dekorativní kvalitu jsou tyto krystalické vápence u Supíkovic (tzv. „Slezská Carrara“) vynikajícím kamenickým materiálem, těženým odpradávna v řadě dnes již většinou opuštěných místních lomů.

Koloračními experimenty V. Panoš v roce 1962 v tomto území prokázal souvislý horizont krasových vod mezi Písečnou – Supíkovicemi – Velkými Kuněticemi, vázaný na velmi členitý fosilní tropický krasový reliéf, pohřbený pod kvartérními glacifluviálními sedimenty. Zároveň tím potvrdil souvislost a značný hloubkový rozsah pruhu krystalických vápenců Supíkovického krasu. Při geomorfologickém výzkumu zde T. Czudek a J. Demek prokázali kuželový kras, vzniklý v třetihorních podmínkách teplého tropického až subtropického podnebí, který přirovnali k tvarům krasových oblastí současného teplého klimatu. V pleistocénu bylo toto území překryto sedimenty kontinentálního ledovce. V těchto podmínkách došlo nejen k značné destrukci a přemodelování forem tropického krasu, ale zároveň k jeho překrytí ledovcovými sedimenty značné mocnosti. Místní glacifluviální materiál je považován za sediment vzniklý těsně před čelem ledovce. Supíkovický kras je tak z hlediska svého polycyklického vývoje mimořádným územím. Typický je pro něj silně rozčleněný povrch mramorů s vývojem velkého počtu větších a menších izolovaných kuželů, přemodelovaných v pleistocenním periglaciálním klimatu a překrytých mocným souvrstvím ledovcových sedimentů. Nejvýraznějšími relikty mogotů jsou zde vrchy Velký (516 m n. m.) a Malý Špičák (482 m n. m.) a z větší části ve své původní podobě zachovalé kužele, odkrývané pod skrývkou lomu ve střední části obce Supíkovice. Z povrchových krasových jevů jsou vyvinuty obecné škrapy, několik mělkých mísovitých závrtů a krasové vyvěračky na dně lomu v Supíkovicích a ve Velkých Kuněticích. Krasové prameny jsou i za hranicemi ČR na polském územÍ.

Evidováno je cca 5 jeskyní, znichž největší je veřejnosti zpřístupněná Na Špičáku o délce více jak 400 m chodeb.

MORÁVEK, R. (2009). Kras Supíkovické a Žulovské pahorkatiny, s. 326-328. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.

---