Údolí Radotínského potoka

Náleží do karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 110 Krasová a pseudokrasová území západních a středních Čech, karsologické jednotky 112 Krasová a pseudokrasová území barrandienské jednotky, krasové oblasti K112 87 Český kras.

Radotínský potok pramení v blízkosti obce Ptice, severně od hranice rozšíření vápenců a protíná napříč celou silursko-devonskou výplň východní části pánve. Do vlastního krasového území vstupuje v plochém terénu částečně zakrytém křídovými sedimenty u Tachlovic. První z oblastí s výskytem jeskyní jsou jámové lomy ve vápencích koněpruských a loděnických v blízkosti Prostředního Mlýna mezi Tachlovicemi a Chýnicí. Pod Chýnicí se údolí zařezává hlouběji a od Chotče jsou skalní výchozy v jeho svazích častější. Spodní část údolí je poznamenána dlouhodobou těžbou vápenců. Historie dobývání červených vápenců sliveneckých pro kamenické práce v lomu Slivenec – Cikánka se datuje od středověku. Jedná se o nejstarší a také největší lom zaměřený na těžbu bloků „mramorů“ pro kamenické práce v celém Českém krasu. Lom založili pravděpodobně křižovníci s červenou hvězdou, kteří získali ves Slivenec darem roku 1253, možná i o něco dříve. Lom je v těžbě dodnes. Nedaleko jsou dnes otevřené další dva rozsáhlé lomy Hvížďalka a Špička, provozované Radotínskou cementárnou. Jeskyně v povodí Radotínského potoka mají vesměs malé rozměry. Oblast je zařazena do 29. krasové skupiny. Některé z jeskyní se objevovaly v literatuře pod různým i jmény s nepřesnými lokalizacemi a docházelo k záměnám.

Severozápadní část údolí a krasové jevy u Prostředního Mlýna leží v k. ú. Dobříč mimo CHKO Český kras. Spodní část údolí od Chýnice až po Radotín je z větší části v CHKO. Nejcennější část při soutoku Radotínského potoka a přítoku od Zadní Kopaniny je PR Radotínské údolí.

Většina krasových jevů u Prostředního Mlýna je soustředěna do prostoru opuštěného jámového lomu Mexiko. Kromě následně uvedených výraznějších krasových jevů lze ve stěnách lomu nalézt ještě několik dalších menších bezejmenných krasových dutin vesměs do velké míry vyplněných jílovitými a štěrkovitými sedimenty.

Ve skupině je evidováno asi 20 jeskyní. Největší je Nedělní o délce cca 100 m a Tygří past s délkou chodeb přibližně 60 m.

ŽÁK, K.; JÄGER, O.; KOMAŠKO, A. (2009). Český kras, s. 155-233. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.

---