Údolí Kačáku (Loděnice)

Náleží do karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 110 Krasová a pseudokrasová území západních a středních Čech, karsologické jednotky 112 Krasová a pseudokrasová území barrandienské jednotky, krasové oblasti K112 87 Český kras.

Území zahrnuje údolí Kačáku od ústí do Berounky po Svatý Jan pod Skalou a tvoří 21. krasovou skupinu, včetně opuštěných lomů Hostim I. (Alkazar) a Hostim II. při ústí Kačáku (v těžbě 1908–1945) a areálu opuštěných Solvayových lomů sz. od Svatého Jana pod Skalou (též lomy Na Parapleti nebo Na Stydlých vodách, v těžbě 1918–1963). Za 2. světové války měli v oblasti své zájmy Němci, kteří začali v lomu Alkazar razit šachovnicovou síť chodeb a dutin pro účely vojenské výroby. Po válce již těžba nebyla obnovena, ale část chodeb byla využita jako úložiště nízkoaktivního radioaktivního odpadu.

Údolí Kačáku, prorážející napříč vápencová souvrství zvrásněná do holyňsko-hostimské synklinály, vyrváří klasický geologický profil silurem a devonem. Vápence stupňů lochkov a prag, které hostí většinu jeskyní, vystupují v s. křídle synklinály v pruhu od Svatého Jana k Solvayovým lomům a v jejím j. křídle ve spodní části údolí Kačáku, nedaleko jeho ústí do Berounky.

Jeskyně na horní etáží lomu Alkazar (též zvaný V Kozle, Hostim I) jsou do velké míry vyplněny říčním i š těrky, písky a jíly a sledují tektonickou plochu s vápenci přeměněnými na bílé vrstvy. Největší z nich je Jeskyně v lomu Alkazar.

Jako Svatojanská skála bývají ve speleologické literatuře označovány rozsáhlé skalní výchozy v okolí vrcholu U Kříže, včetně mohutné skalní stěny Pod Křížem, spadající ke Svatému Janu pod Skalou a prostoupené několika jeskyněmi.

V oblasti Solvayových lomů (též zvaných lom Paraple) a okolí je evidováno celkem asi 20 převážně menších jeskyní, z nichž některé byly zničeny lomem.

V celé 21. skupině je evidováno kolem 80 jeskyní s maximální délkou kolem 450 m a hloubkou do 40 m. Největší je Nad Kačákem, zároveň i významná archeologická lokalita. Dále pak Arnika, která je zároveň i nejhlubší jeskyní.

ŽÁK, K.; JÄGER, O.; KOMAŠKO, A. (2009). Český kras, s. 155-233. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.

---