Domů Kobyla, Plešivec

Kobyla, Plešivec

(krasová skupina K112 87 18)

Kobyla, Plešivec náleží do:

karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území
- karsologického celku 110 Krasová a pseudokrasová území západních a středních Čech
  - karsologické jednotky 112 Krasová a pseudokrasová území barrandienské jednotky
    - krasové oblasti K112 87 Český kras

Skupina jeskyní zahrnuje území na jvihovýchodě Českého krasu mezi obcemi Suchomasty a Měňany, většinou zalesněné kopce Kobyla (473 m n. m.), Plešivec (453 m n. m.), Újezdce (474 m n. m.) a Újezd (460 m n. m.), budované převážně vápenci koněpruského devonu. Na vápence svrchního siluru zde nasedá mocné souvrství vápenců spodního devonu (mezinárodní stratotyp hranice silur – devon je ve skalnatých srázech Klonku u Suchomast), v němž převládají koněpruské, slivenecké a vinařické vápence (prag). Ty byly také těženy v řadě lomů již od historických dob (lomy Plešivec, Homolák, Kolyla, Červený lom a V Žabce) a nyní jsou otevřeny Velkolomem Čertovy schody – východ.

V jihovýchodní části koněpruského devonu byly vápence stupně prag (zejména vápence koněpruské, slivenecké, příp. vinařické) otevřeny na severozápadních svazích Kobyly rozsáhlým etážovým Velkolomem Čertovy schody – východ (příprava těžby 1984 –1987, otevřen 1987). Na jižním okraji popisovaného území, jižně od Přední Kobyly, byl zhruba od roku 1890 v provozu lom Homolák a v jeho těsném sousedství na jižních svazích Plešivce od roku 1986 lom Plešivec (též zvaný Nový Homolák). I v těchto lomech byly vedle krasových kapes občas odkrývány jeskyně, které však vyly většinou záhy po objevu a dokumentaci odtěženy nebo, pokud dosahovaly pod dno lomu, zavaleny. Pro jejich vznik byly určující zejména předkvartérní procesy, během kvartéru ve většině z nich docházelo převážně již jen ke korozi sestupnými vadózními vodami, vzniku krápníkové výzdoby a ukládání jeskynních sedimentů gravitačními procesy nebo přívalovými splachy. VČS – východ postupně odkrýval řadu vertikálních kapsovitých a trubicovitých krasových depresí zcela vyplněných velmi různorodými klastickými sedimenty se stářím minimálně od křídy. Tyto výplně jsou předmětem řady výzkumných prací, zaměřených na mineralogii, stáří a vznik výplní. Některé z těchto dutin měly značný hloubkový dosah několika desítek metrů. Názory na jejich vznik oscilují od představ normálního korozního vzniku sestupnými vodami (jako geologické varhany) až po vysvětlení jejich vzniku dovrchní korozí termálními roztoky. Tyto objekty vesměs nebyly evidovány jako jeskyně, protože neměly žádnou volnou dutinu, jedná se však o významné krasové jevy.

Na severním úpatí Kobyly byly koněpruské vápence od druhé poloviny 19. století až do hospodářské krize dobývány stěnovým lomem. Lom byl uzavřen roku 1929 a železniční vlečka do lomu zrušena v roce 1936. Těžba byla na několik let obnovena ještě v 50. letech, kdy byl lom zahlouben. Odkryl nejen geologicky významnou plochu očkovského přesmyku, podél něhož byly ve velkém rozsahu přesunuty silurské vrstvy přes devonské vápence, ale také řadu krasových kapes a jeskyní s paleontologicky a archeologicky cennými výplněmi.

O Červeném lomu není přesně známo, kdy se zde začaly lámat bloky červeného „suchomastského mramoru“ (dalej) pro kamenické účely. Bezpečný doklad je z roku 1840 a lom je s přestávkami v provozu dodnes. Není vyloučeno, že popud k těžbě dal již řád křižovníků s červenou hvězdou, jemuž byly v roce 1271 Suchomasty věnovány. Těžba odkrývala a likvidovala nejen menší jeskynní prostory, ale i významné krasové výplně s kostmi obratlovců pleistocenního i terciérního stáří.

Krasové jevy v lomu Plešivec se staly od roku 2005 i významnými lokalitami terciérních obratlovců. V krasových výplních, které jsou troskami jeskyní ve vrcholové partii Plešivce, byla C. Diedrichem a K. Žákem nalezena fauna z několika období terciéru a staršího kvartéru. Lokality zkoumali O. Fejfar a I. Horáček se spolupracovníky. Mimořádně významné jsou nálezy z pliocénu a miocénu.

Z krasových jevů se ve svazích výše zmiňovaných vrchů objevují zkrasovělé skalní sruby s nevelkými převisy, škrapové skalky, na plošinách jsou místy hojné závrtové deprese. Východní část krasového podzemí je odvodňována do Měňanské vyvěračky, produkující pěnovce (luční křídu), odvodňování do hlubšího údolí Suchomastského potoka na sz. není dostatečně poznáno. Území je součástí CHKO Český kras (1972) a leží v něm zvláště chráněná území NPP Klonk, PR Kobyla a PR Na Voskopě.

Ve skupině je evidováno asi 50 jeskyní, drtivá většina z nich byla odkryta při těžbě v lomech a většina však také následně odlámána. Největší je Panama s délkou přesahující 300 m, nejhlubší je Jezerní propast s hloubkou kolem 50 m. Paleontologicky významné jsou Suchomasty 3A a 3B

ŽÁK, K.; JÄGER, O.; KOMAŠKO, A. (2009). Český kras, s. 155-233. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.