Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / K1128711

Zlatý kůň a Kotýz

Náleží do karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 110 Krasová a pseudokrasová území západních a středních Čech, karsologické jednotky 112 Krasová a pseudokrasová území barrandienské jednotky, krasové oblasti K112 87 Český kras.

Nejzápadnější výspou souvislého výskytu vápenců Českého krasu (krasová skupina 11) je výrazný rozčleněný hřbet vystupující j. nad obcí Koněprusy. Jeho vyšší východní částí je Zlatý kůň (475,3 m n. m.), nižší a plošší západní částí je Kotýz (též Kotýs nebo Kotys, 380–450 m n. m.). Původně tvořily jeden hřbet, rozdělil je však Císařský lom, dnes Velkolom Čertovy schody – západ.

Zatímco Zlatý kůň budují spodnodevonské vápence pragu, zejména čisté masivní vápence koněpruské, na které nasedají lavicovité až deskovité vápence suchomastské (dalej = sv. ems), kotýzskou část tvoří vrstevnaté vápence kotýské (lochkov). Čisté koněpruské vápence a suchomastské „mramory“ jsou vyhledávanou surovinou už po staletí. Proto je dnes Zlatý kůň lemován kamenolomy a středověké lůmky jsou i v jeho vrcholových partiích. Právě při těžbě v těchto lomech byla odkryta většina zdejších jeskyní, včetně největších Koněpruských, a obnažena řada krasových kapes s paleontologicky významnými výplněmi. Tyto objevy také vedly v 50. letech 20. století k zastavení těžby v řadě lomů na jižních svazích Zlatého koně a k následné koncentraci těžby do dnešního Velkolomu Čertovy schody. Sousední masiv Kobyly a Voskopu pak velkolom nově otevřel Velkolomem Čertovy schody – východ, který také postupně odkrývá krasové deprese různého stáří a výplní i jeskyně nejrůznějšího charakteru a geneze. Na rozdíl od Zlatého koně je Kotýz, zejména díky nezájmu o kotýské vápence, přírodně a morfologicky mnohem zachovalejší.

Ve skupině je evidováno přibližně 60, včetně odlámaných či zavalených. K největším patří Koněpruské s délkou kolem 2 km chodeb a hloubkou cca 70 m. K nejhlubším patří např. Nová propast na Zlatém koni s hloubkou do 60 m a Novoroční (cca -30 m). Archeologicky významné jsou např. i jeskyně Ve Vratech a Jelínkův most.

Na území krasové oblasti se nachází zvláště chráněná území NPP Zlatý kůň a NPP Kotýz.

Kotýz tvoří návrší s plošinou ukloněnou k jihu, lemovanou svislými skalními stěnami do údolí Suchomastského potoka. Stěny jsou typovou lokalitou vápenců kotýských (lochkov). Na náhorní plošině Kotýzu bylo koncem doby bronzové, počátkem doby železné a znovu ve slovanské době hradištní opevněné hradiště, jehož valy jsou dodnes patrné. Také jeskyně jsou významnými archeologickými lokalitami.

Zlatý kůň (475,3 m n. m.) tvoří nápadný hřbet nad obcí Koněprusy, jeden z nejvýraznějších kopců Českého krasu s dalekým výhledem, je světoznámou lokalitou spodního devonu a skrývá největší jeskynní systém Čech. Budují jej převážně masivní bílé až světle šedé vápence koněpruské spodnodevonského stupně prag, produkt typické útesové facie teplého mělkého moře. Převládají biogenní vápence, vzniklé převážně aktivní útesotvornou činností organismů (hlavně vápnitých řas, stromatopor, korálů a lilijic), a vápence biodetritické, tvořené převážně pevnými organickými zbytky, zejména krinoidovými články. Popsáno zde bylo kolem 500 fosilních druhů, z nichž nejhojnější jsou horninotvorné lilijice, ramenonožci, mlži, plži, koráli, mechovky a stromatopory. Na koněpruské vápence po statigrafickém hiátu nasedají skrytou diskordancí barevné spodnodevonské lavicovité až deskovité vápence suchomastské stupně dalej. Vrcholové partie Zlatého koně tvoří střednědevonské vápence akantopygové. V severním svahu je celé devonské souvrství ostře přerušeno tzv. očkovským přesmykem, výrazným tektonickým zlomem, po němž jsou přes mladší devon přesunuty starší silurské vrstvy. Od báze suchomastských vápenců zapadají hluboko do vápenců koněpruských tzv. neptunické žíly, synsedimentárně karbonátem vyplněné rozsedliny, které jsou ve vápencích suchomastských rozposunovány. Právě rozsáhlé lomy, zejména Císařský (jeho východní stěna) a systém Koněpruských jeskyní, umožnily poměrně dokonalé poznání této světově výjimečné geologické lokality.

Převážně bezlesé vrcholové partie kopce a jeho jižní svahy jsou jedním z mála míst Českého krasu, kde lze nalézt škrapové pole a kde vzniklo i několik rozměrných závrtů. Celé jižní úpatí vrchu je lemováno opuštěnými vápencovými lomy (stěnové Zlatý koník, Houbův, Západní a Východní Hergetův, níže položený jámový lom Husákův čili Jírův), celý kopec již v 1. polovině 20. stol. přeťal a spojení s Kotýzem tak přerušil Císařský lom, který je dnes přefárán dosud činným Velkolomem Čertovy schody (VČS) – západ. Stopy těžby vápenců, včetně středověké, jdou až na vrchol kopce. Ve stěnách lomů byly a jsou odkrývány geologické varhany a krasové kapsy, vyplněné sedimenty různého složení a často významného paleontologického a výjimečně i archeologického obsahu. Mezi nimi vynikala krasová kapsa C 718 – torzo prořícené jeskyně ve východní stěně Císařského lomu, obnažené při těžbě, prozkoumané v letech 1953–1956 a následně odlámané. O. Fejfar, F. Prošek a další tu prozkoumali mimořádně významný profil zachycující celý vývoj cromerského interglaciálu a nalezl cenné osteologické materiály (zuby machairoda, mastodonta, kosti opic makaka, pravděpodobně paviána aj.). Další kapsy zkoumal V. Ložek v Západním Hergetově lomu.

Ve vrchu je registrována řada jeskynních vchodů, z nichž většina náleží systému Koněpruských jeskyní. Také ty byly většinou odkryty při lámání vápence, a to včetně vchodů známých již ve středověku. Těžbou vápence odkryté profily sem přivedly dnes již historické badatele. J. Barrande (1799–1883) odtud popsal mnoho devonských fosilií, o geologii i jeskyních se ve svých pracech zmiňoval F. Katzer (1892), ve 20. století zde občasně bádal zejména J. Petrbok.

Objev Koněpruských jeskyní v roce 1950 byl impulzem pro několikaletý komplexní multidisciplinární výzkum nejen nově odkrytého podzemí, ale i lokalit na povrchu a v lomech, který oživil zájem mnoha badatelů. Geologii Zlatého koně studoval především I. Chlupáč, multidisciplinárně zde bádali zejména J. Kukla a V. Ložek, archeologicky F. Prošek, P. Radoměřský a A. Hejna, osteologii se věnoval O. Fejfar a později J. Beneš a I. Horáček, antropologicky E. Vlček, speleologicky zejména F. Skřivánek a J. Hromas, mineralogii a sedimenty popsali V. Lysenko, J. Slačík a A. Komaško, karsologicky území hodnotí P. Bosák, historická bádání prováděl J. Kopš a nelze pominout ani působení V. Stárky. Nelze však vyjmenovat všechny badatele, jejichž zájem přitáhlo toto významné území.

Na těžbu v historickém Císařském lomu, který v průběhu 1. pol. 20. století zcela přeťal hřbet Zlatého koně hlubokou průrvou a obnažil tak mohutný, významný profil útesovým souvrstvím spodnodevonských vápenců, i paleontologicky bohaté krasové kapsy (např. C 7 18) a jeskyně (např. Nová propast), navázala v toce 1957 velkokapacitní těžba vápenců ve Velkolomu Čertovy schody – západ. V celkem 7 etážích lom odkryl značnou mocnost vápenců, v nichž se těžbou občas odhalují krasové jevy. Směrem do hloubky v masivu ubylo projevů povrchového zkrasovění a dutiny v převážně čistém masivním vápenci se v současné době omezují spíše jen na drobné, tektonicky predisponované krasové kanály různého stáří. V posledních letech jsou předmětem záchranného výzkumu a dokumentace, na nichž se podílí zejména A. Komaško a pod vedením P. Bosáka pracovníci Geologického ústavu AV ČR. Jejich poznatky vedou k poznávání vývoje oblasti a genetických typů zdejších jeskyní.

Podle A. Komaška se zde, tak jako ve východní části Velkolomu Čertovy schody (krasová skupina 18), vyskytují tři rozdílné typy jeskyní. První jsou uvnitř žilných výplní strmých tektonických linií a jsou zbytkem primárních dutin, které nebyly v průběhu svého vývoje zcela vyhojeny (zaplněny) kalcitem. Druhým typem jsou prostory, jejichž stěny pokrývají krystalové agregáty až kalcitové krystaly (např. Krystalová jeskyně). U obou typů se na krystalech vyskytují také oxidy železa (velice vzácně i manganu) nebo povlaky křemene. Lze se domnívat, že oba typy již existovaly, resp. vznikaly v době, kdy v koněpruské oblasti ještě docházelo k tektonickým pohybům. Třetí typ jeskyní staré kalcitové žíly nanejvýš obnažuje, nebo je prořezává. Má-Ii výzdobu, vždy jsou to obvyklé krápníky a sintry (např. Novoroční jeskyně). Jedná se tedy o mladší, klasické krasové jeskyně.


ŽÁK, K.; JÄGER, O.; KOMAŠKO, A. (2009). Český kras, s. 155-233. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.