Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / K2301216

Křtinské a Josefovské údolí

Náleží do karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí, krasové oblasti K230 12 Moravský kras.

Křtinsko-Josefovské údolí v celkové délce cca 8 km protíná ve směru SZ–JV střední část Moravského krasu. Tvoří hranici mezi střední (Rudická plošina) a jižní částí Moravského krasu (Ochozské plošiny). Jihovýchodní část údolí mezi Křtinami a osadou Josefov v délce cca 4,5 km se nazývá Křtinské údolí, od Josefova k Adamovu pak Josefovské údolí. Severovýchodní hrana Křtinského údolí přechází do Rudické plošiny. Jihozápadní svahy Křtinského a Josefovského údolí navazují na Babickou plošinu. Zkrasovělá část Josefovského údolí má délku cca 1 km. Severní svahy navazují na Olomučanskou plošinu. Západní část Josefovského údolí v délce cca 2,5 km je již zaříznuta v nekrasových horninách brněnského masivu.

Plocha krasu Křtinského a Josefovského údolí je cca 4,8 km2.

Křtinské údolí je reprezentativním geologickým profilem Moravského krasu. Údolí prořezává nejstarší podložní granitoidní horniny brněnského masivu mezi Adamovem a Starou hutí. V jejím okolí se objevují slepence bazálního klastického souvrství, které do nadloží střídá karbonátová sedimentace josefovských vápenců. Vrstevní sled pokračuje mohutným souvrstvím lažáneckých vápenců, které se výrazně podílejí na morfologii téměř celého údolí až ke Křtinám. Vilémovické vápence se objevují v horní části údolí v oblasti jeskyně Výpustek. U Křtin jsou vápence macošského souvrství vystřídány křtinskými vápenci „mramory“, jejichž litotyp je odkryt v zářezu malého, dnes netěženého lůmku. Ve Křtinách mizí krasové horniny a jsou nahrazeny břidlicemi a prachovci březinského souvrství. Dál k východu pokračují břidlice, prachovce a droby rozstáňského souvrství drahanského kulmu.

Vývoj krasových jevů je takřka výlučně vázán na povrchový a podzemní tok Křtinského potoka. Pramení na svazích Proklestu asi 1 km severně od Bukoviny. Po průtoku Lučním údolím, krasovým Křtinským a Josefovským údolím se v Adamově levostranně vlévá do Svitavy. Délka Křtinského potoka je 15,3 km, celková plocha povodí je 70 km2, průměrný průtok 0,25 m3.s-1.

Na krasové území vstupuje potok těsně pod obcí Křtiny. Na rozdíl od výše popsaných toků v Moravském krasu nemá výrazný ponor u slepé nebo poloslepé údolní stěny, voda se postupně ztrácí v řadě ponorů.

Podzemní Křtinský potok protéká zatím téměř zcela neznámou jeskynní soustavou. V několika jeskyních Křtinského údolí (Vokounka, Rudolfka, Nová Drátenická, Výpustek a Jestřabí skála) se setkáváme s jeho fragmenty (a jeho přítoků). V blízkosti Otevřené skály vyvěrá.

První ponory Křtinského potoka se nacházejí v oblasti jeskyní Vokounky a Rudolfovy. Ponorné vody jsou zdrojnicí severní větve podzemního odvodňování pod sv. strání Křtinského údolí.

Níže ležící ponory pod Mariánskou jeskyní a u Výpustku odvádějí vodu do jižní větve směrem k závrtu Čertova díra, do spodních pater Nové Drátenické jeskyně a do Výpustku. Pod ponorem u jeskyně Výpustek je koryto potoka v délce asi 3,5 km po většinu roku suché. Od spodních pater Výpustku tekou vody neznámými prostorami k SZ a patrně v prostoru meandru Salve-Vale křižují údolí směrem k Jestřabí skále. Ve spodním patře jeskyně Jestřabí skála se objevuje drobný tok, pravděpodobně některý z ponorných toků v okolí Habrůvky (propadání U Slaniska?).

Vody severní a jižní větve se pravděpodobně spojují před Otevřenou skálou a společně tečou k vývěru.

Na další cestě Křtinským údolím přibírá zprava Jedovnický potok, který po průtoku jeskyněmi Rudického propadání, Býčí skály a Barové vyvěrá v opuštěném vápencovém lůmku ve trojici vývěrů. Lámáním kamene byla situace oproti původnímu stavu silně změněna.

V Josefově Křtinský potok levostranně přibírá vody z několika drobných vyvěraček. Poměrně silný pravostranný vývěr odvodňuje Olomučanskou plošinu. Je podchycen jako zdroj pitné vody pro Adamov. V Josefově Křtinský potok opouští krasové území.

Závrty a drobné ponory na sv. hraně údolí jz. od obce Habrůvka mají zřejmý vztah ke křtinské hydrografii. Habrůvecký potok se propadá pod Habrůvkou. Jeho podzemní tok není znám. Jižně od ponoru je vyvinut typický mísovitý závrt o hloubce 2–3 m v průměru asi 12 m.

Vedle jednotlivých závrtů roztroušených v okolí lesní tratě Bažantnice je řada závrtů soustředěna v lese jižně od Habrůvky (U Slaniska) a v přilehlých lesních tratích. Za vyšších srážek se oživuje ponorný potůček, který se propadá v téměř 100 m dlouhém slepém Žlíbku.

Skupina závrtů Tři Kotle leží ve spodní části Křtinského údolí, ve strmém žlíbku, který vybíhá sv. směrem z jádra meandru, cca 200 m nad vývěrem Křtinského potoka.

Přibližně 200 m od Křtinského potoka je závrt č. II (průměr 20 m, hloubka přes 7 m), jehož jižní stěna je kolmá, ostatní se příkře svažují. Jv. směrem se nachází závrt č. I o průměru 24 m a hloubce 6–15 m. V prodloužení spojnice těchto závrtů směrem k SZ, leží na druhé straně příčného žlíbku závrt č. III. (průměr 18 m). Leží v příkrém svahu, takže hloubka u jz. stěny činí pouze 3 m, při sv. stěně dosahuje hloubky přes 15 m.

Zajímavým fenoménem je Otevřená skála v těsné blízkosti vývěru Křtinského potoka. Původně šlo o podzemní dutinu blízko povrchu, jejíž severní stěna byla prolomena při stavbě silnice v roce 1901. Pod východní stěnou se v sifonu objevuje voda Křtinského podzemního potoka, protéká dnem kaverny v délce 5 m a opět mizí v sifonu pod západní skalní stěnou. Za vysokých vodních stavů se voda v Otevřené skále vzdouvá téměř k silnici.

Ve stráni nad Otevřenou skálou je speleologickým průzkumem otevřen studnovitý Bobří závrt o průměru 5 m a hloubce 8 m, který nepochybně navazuje na neznámé prostory mezi Otevřenou skálou a vývěrem Křtinského potoka.

Pod Otevřenou skálou vyvěrá podzemní tok Křtinského potoka. Vzdušná čára mezi prvním ponorem u jeskyně Vokounky u Křtin a vývěrem Křtinského potoka činí 2,8 km.

Čerpacími pokusy byl poodhalen charakter prostor ve vývěrové oblasti Křtinského potoka. Zajímavé jsou žlábkové škrapy v nejnižší části prostory, z nichž lze usuzovat, že se jedná o vyšší, dříve nezaplavenou úroveň, k jejímuž zatopení došlo pravděpodobně zanášením dna údolí.

Posledním zajímavým vývěrem krasových vod je Olomučanský vývěr. Nachází se přibližně naproti jeskyni Jáchymce, na úpatí severního svahu údolí. V letech 1928–1929 byl upraven na vodní zdroj pro Adamov. Vody původně vyvěraly nenápadně dvěma prameny při úpatí silnice a pod silnicí a vtékaly do bývalého náhonu. Vydatnost podchyceného pramene byla 6–6,5 l.s-1, je stálá, ani v abnormálně suchých měsících neklesá a jakost vody se nemění.

Údolí Křtinského potoka ve svých stráních skrývá řadu jeskynních vchodů, které byly nebo doposud jsou předmětem průzkumů a výzkumů. Historie zkoumání jeskyní Křtinského údolí sahá do roku 1609. Již M. Kříž zaregistroval v roce 1900 v údolí 17–19 jeskynních vchodů, R. Burkhardt a O. Zedníček uvádějí z roku 1955 celkem 74 jeskynních vchodů, dnes je zde známo 147 jeskyní.

Křtinské a Josefovské údolí a jeho krasové jevy byly v minulosti člověkem intenzivně využívány.

Jeskyně Drátenická, Výpustek, Býčí skála a Jáchymka sloužily k těžbě fosfátových hlín a sklářských písků. První tři z nich byly v průběhu 2. sv. války upraveny pro podzemní válečnou výrobu. Za dob studené války v 50. letech 20. století začala ražba štol pro utajovaný vojenský objekt pod Babickou plošinou. Dílo naštěstí nebylo dokončeno. Do dnešní doby zůstaly dochovány portály pěti tunelů, z nichž nejdelší je dlouhý cca 300 m.

V 60. letech 20. století do konce roku 2001 byla jeskyně Výpustek využívána jako podzemní kryt a záložní velitelské stanoviště armády.

Významnou měrou se do krasových jevů promítla stavba silnice v roce 1901 mezi Křtinami a Adamovem, díky níž došlo ke změnám ponorů před Čertovou dírou, k prolomení Otevřené skály a změnám charakteru vývěrů Křtinského a Jedovnického potoka.

Nejhodnotnější části Křtinského údolí jsou chráněny v PR U výpustku a NPR Býčí skála.

Ve skupině Křtinského a Josefského údolí je evidováno asi 150 jeskyní.


BALÁK, I. (2009). Moravský kras, s. 393-510. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.