Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / K2301215

Rudická plošina

Náleží do karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí, krasové oblasti K230 12 Moravský kras.

Okrsek Rudické plošiny vyplňuje střední část Moravského krasu. Území zaujímá cca 16 km2 s průměrnou výškou kolem 480 m n. m. (max. je 546 m n. m., min. 390 m n. m.). Na severu mírným svahem spadá do sníženiny Suchdolských plošin (Harbešsko-vilémovická plošina), od kterých je oddělena Lažáneckým žlebem. Na západě se mírně zvedá nad Adamovskou vrchovinu. Na JZ u Adamova sahá až k hlubokému údolí řeky Svitavy, které proráží Adamovskou vrchovinu hlubokým průlomovým údolím. Na východě Rudická plošina vcelku plynule přechází do sousední Konické vrchoviny. Jižním směrem klesá mírným svahem od nejvýše položených terénů v okolí Rudice ke Křtinskému údolí mezi Křtinami a Adamovem.

Rudickou plošinu odvodňují Křtinský potok a jeho přítok Jedovnický potok. Jejich povodí zaujímá 70 km2. Průměrný průtok je 0,25 m3.s-1.

Jedovnický potok pramení 1 km sv. od Senetářova, jižně od kóty Kojál (600 m n. m.) a má po propadání u Rudice plochu povodí 32 km2. V povodí leží několik rybníků, zejména Budkovan a Olšovec, s celkovou plochou přes 50 ha.

Režim krasového Jedovnického potoka je antropogenně ovlivněn Jedovnickými rybníky a dalšími úpravami. V období minimálních průtoků se vody potoka ztrácejí již v kvartérní výplni údolí před vlastním ponorem.

Nejnápadnější krasové tvary jsou vyvinuty v ponorové oblasti Jedovnického potoka v Rudickém propadání. Povrchový areál Rudického propadání je tvořen krasovými tvary pokročilého až senilního vývoje – skalní věže, hřebenáče a trosky jeskyní skalního amfiteátru Kolíbky. Tyto skalní útvary si oblíbil člověk již v paleolitu, o čemž svědčí archeologické nálezy. Součástí areálu je rovněž slepé údolí, v jehož uzávěru je vlastní recentní ponor Jedovnického potoka. Ten je zároveň jedním ze vchodů do krasového podzemí. Jedovnický potok vytváří v podzemí druhý největší jeskynní systém Moravského krasu Rudické propadání – Býčí skála. Podzemní tok je Srbským sifonem propojen s jeskynní soustavou Býčí skály ve Křtinském údolí, poblíž ní také vyvěrá.

Skalní amfiteátr Kolíbky s navazujícím plochým údolím, jež je ukončeno Klímovými závrty, je zcela mimořádnou karsologickou lokalitou. Na základě geofyzikálního, geomorfologického a sedimentologického výzkumu zde byla zjištěna pohřbená jeskyně bez stropu (tj. fosilní jeskyně s denudovaným stropem). Fluviální výplně (štěrky, písky) této staré jeskyně jsou dochovány v několika výchozech v severním svahu Jedovnického údolí mezi Rudickým propadáním a tzv. Matuškovým mlýnem. Kolíbky tedy zřejmě nejsou starými ponory Jedovnického potoka, ale zbytkem mohutné mezilehlé jeskyně na hranici vápenců a břidlic drahanského kulmu, kterou sem přitékal podzemní říční tok od sv. okraje Rudické plošiny.

Na plošině se vyskytuje celá řada krasových forem: závrtová pole, krasová údolí s ponory a jeskyně související s podzemní soustavou Rudické propadání – Býčí skála, která celou plošinu protíná ve směru SSV–JJZ. Recentní krasové odvodňování je vázáno na podzemní erozní bázi ve výšce 300–340 m n. m. Z tohoto údaje je zřejmá velká mocnost zkrasovělých vápenců, díky nimž mohly vzniknout hluboké krasové deprese, mohutné ponory s podzemními vodopády a rozsáhlé jeskynní systémy s obrovskými dómy a vysokými komíny.

Do jeskynního systému Rudického propadání ústí celá řada přítoků, z nichž nejvýznamnější je Přítoková chodba (též Chodba staré řeky) a Tipeček. Z něj se jímá pitná voda pro Rudici. Ke známým povrchovým přítokům patří ponory v Rudici v závrtu Pod Kovárnou a v Žegrově, zásobující Žegrovský vodopád v Rudickém dómu. Ponorem v závrtu u Klostermannovy studánky voda odtéká do hloubky 220 m a vyvěrá v Obřím dómu v Lieberzeitově chodbě.

Propasťovitý jeskynní systém Krchůvek (H 45 m) u rudického hřbitova odvodňuje povrchové vody do systému Rudického propadání v úseku Obří dóm – Písčitý dóm.

Další propástka se otvírá ve dně žlíbku v Pokojné, asi 300 m severně od silnice Olomučany – Rudice. Dvě neprůlezná pokračování spadají do celkové hloubky asi 11 m pod terén.

Základní morfologie Rudické plošiny byla formována během spodnokřídového tropického zvětrávání a v průběhu dalších krasových cyklů. Po ústupu jurského moře nastalo období tropického humidního klimatu, kdy se Český masiv nacházel na 20° s. š. s velmi intenzivním krasověním a zvětráváním povrchu celého Moravského krasu. Doklady těchto procesů se zachovaly především na rudické pokleslé kře v jv. pokračování blanenského prolomu.

Díky této specifické tektonické pozici zde zůstal až do dnešní doby zachován složitý soubor fosilních krasových tvarů, zejména mohutných depresí ve tvaru „geologických varhan“ a trychtýřovitých prohlubní o hloubce až 140 m. Velmi hluboké rudické deprese vznikly jako kryptokras, dodatečně ještě modelovaný na podzemní bázi odvodňování. Jsou vyplněny rudickými vrstvami, což představuje velmi složitý sedimentární komplex pestrých jílovitých a písčitých hornin, které mají mocnost kolem 100 m a vyplňují zmíněné fosilní krasové závrty. Vznik sedimentů rudických vrstev byl podmíněn intenzivními zvětrávacími procesy v mimořádně teplém a vlhkém klimatu. Klastický materiál byl do sedimentační pánve přinášen převážně z jihu a jen podřadně ze západu a z východu. Jeho provenienci lze spatřovat zejména v klasických sedimentech spodního karbonu, granitoidech brněnského masivu a především jurských písčitých vápencích s rohovci. V závislosti na morfologii zkrasovělého podloží jsou vrstvy mírně zprohýbané a lokálně až svislé. Vlivem největšího zapadání sedimentární výplně v nejhlubší, střední části sníženiny, mohlo dojít k narušení stability vrstev při okrajích a k jejich překocení do centra deprese. Na bázi rudických vrstev, v místě kontaktu s podložními vápenci na dně závrtů, se nahromadily železné rudy. Při jejich vzniku docházelo za tropických klimatických podmínek ke kaolinickému zvětrávání, při němž se hydroxidy železa a manganu hromadily na bázi zvětralin.

Ve skupině Rudické plošiny je evidováno asi 25 jeskyní.


BALÁK, I. (2009). Moravský kras, s. 393-510. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.