Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / K2301211

Suchý žleb

Náleží do karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí, krasové oblasti K230 12 Moravský kras.

Suchý žleb je krasové údolí, které se táhne ve směru SSV–JJZ až SV–JZ při východní geologické hranici severní části Moravského krasu od Holštejna ke Skalnímu Mlýnu v délce asi 9 km. U Skalního Mlýna se spojuje se spodní částí Pustého žlebu – Punkevním žlebem. Na SZ od žlebu se rozkládá centrální plošina severní část i Moravského krasu – Ostrovská plošina. Jihovýchodním a jižním směrem od spodní kaňonovité části Suchého žlebu se rozkládá komplex krasových plošin Harbešské a Vilémovické. Suchý žleb prořezává východní část povrchu Suchdolských plošin.

Horní část Suchého žlebu je odvodňována povrchovým tokem Bílá voda. Největší zdrojnice Punkvy pramení jižně od Protivanova v nadmořské výšce 638 m. Údaje o povodí se u různých autorů různí, skutečnosti nejbližší se jeví plocha povodí po propadání asi 65 km2 a délka toku 20,2 km. Po překročení hranice vápenců pod obcí Holštejn se Bílá voda postupně ztrácí soustavou nezahloubených ponorů v korytě toku a zbytek vod se propadá v nadmořské výšce 443 m v ponoru Nové Rasovny. Za zvýšených vodních stavů nestačí hlavní ponor Bílé vody pojmout veškerou vodu. Nad zahlcenými ponory se pak vytváří jezero, jehož hladina se po zvednutí do výše asi 6 m přelévá do povodňového dílu údolí – Staré Rasovny neboli Zbořiska. Protéká několika povodňovými rameny do geologicky starších ponorů.

Další podzemní cesta vod vede přes jeskyně Spirálku, Třináctku a Starou Amatérskou do Chodby Samoty v Nové Amatérské jeskyni. V neznámých prostorách v oblasti Bludiště Milana Šlechty se Bílá voda stéká se Sloupským potokem a vytváří říčku Punkvu.

Další části žlebu jsou téměř bez povrchových toků. Pouze ve střední části, v oblasti Ostrovského žlebu, do žlebu ústí Lopač a Krasovský potok, ale i ty se po několika desítkách metrů ztrácejí do podzemí. Podzemní Lopač a Krasovský potok spolu s vodami Harbešsko-vilémovické plošiny vytvářejí samostatný systém s vývěrem v Malém Výtoku v Punkevním žlebu.

Začátek Suchého žlebu je na sv. geologické hranici zkrasovělých devonských vápenců s nadložními nekrasovými spodnokarbonskými drobami, břidlicemi a prachovci tvořen poloslepým Holštejnským údolím. Potok Bílá voda zde levostranně přibírá Lipovecký potok a za normálního vodního stavu se ztrácí v ponoru Nové Rasovny. Holštejnské údolí je podle hydrografie členěno na tři části.

Vlastní Holštejnské údolí, tvořící západní zvýšenou část údolního dna, klesá od nadmořské výšky cca 490 m po úroveň 465 m. Rozloha Holštejnského údolí je cca 50 ha. Délka zkrasovělé části údolí ve směru sever – jih je cca 1,2 km s průměrnou šířkou cca 400 m. Na jihu je vymezeno uzávěrovou skalní stěnou s jeskyní Lidomornou.

Východní část Holštejnského údolí tvoří ponorný díl protékaný aktivní Bílou vodou. Délka této části údolí je cca 0,5 km, dno klesá od výšky cca 465 m n. m. po úroveň 442 m n. m. (aktivní ponor Nové Rasovny). Na jihu je omezen uzávěrovou stěnou s ponory Nové Rasovny.

Za přepadovou hranou u Nové Rasovny pokračuje k povodňovým ponorům Staré Rasovny povodňový díl. Bývá zatápěn v několikaletých intervalech, jen za velkých povodní. Nadmořská výška povodňového dílu je cca 446 m.

Další část Suchého žlebu nad uzávěrovou stěnou u Staré Rasovny není protékaná vodou. Na základě morfologie údolí (hlavně spád údolního dna, dále šířka údolní nivy, příkrost údolních strání, přítomnost závrtů, počet zákrutů, přepažení atd.) lze v dalším pokračování Suchého žlebu vyčlenit dva základní úseky:

Horní část údolí je dlouhá 5,2 km a spadá od kóty 465 m n. m. nad Starou Rasovnou po 423 m n. m., kde pod Vilémovicemi, v místě ústí Kamenitého žlíbku, navazuje na spodní kaňonovitou část.

Horní úsek se dále člení na dvě části. Mezi Starou Rasovnou a křižovatkou silnic jižně od Holštejna se část žlebu nazývá Hradský žleb. K Macošskému zákrutu pod Vilémovice pokračuje Ostrovský žleb. Horní část žlebu má zřetelnou, různě širokou údolní nivu, prostoupenou četnými závrty. Wanklův závrt se nachází na louce přibližně v poloviční vzdálenosti mezi vchody do Pikové dámy a Spirálky. Zajímavostí je, že vznikl relativně nedávno, 5. dubna 1855. Bártíkův závrt se skalními stěnami prolamuje pravou stráň Hradského žlebu a nachází se těsně za vchodem do Spirálky. V nivě Ostrovského žlebu je vyvinut závrt č. 37 s navazující propasťovitou jeskyní. Naproti jeskyni Balcarka v Ostrovském žlebu leží jeden z nejznámějších závrtů Moravského krasu – Blažkův závrt.

Stráně Hradského a Ostrovského žlebu jsou méně příkré než ve spodní kaňonovité části a počet meandrů je zde menší.

Podzemní struktury Hradského a severní části Ostrovského žlebu jsou dotovány drobnými toky, které se ztrácejí v ponorech na v. geologické hranici Moravského krasu – propadání Plánivy, V Jedlích a Domínka.

Kaňonovitá část, nazývaná též Suchý žleb, je dlouhá 3,5 km a má spád od kóty 423 m n. m. po 332 m n. m. u Skalního Mlýna. Kaňonovitá část žlebu má velmi úzkou údolní nivu, zvláště v oblasti Úzkých. Závrtové formy zde nejsou vyvinuty. Stráně jsou velmi příkré, většinou tvořené skalními stěnami.

Suchý žleb je modelován většinou ve vilémovických vápencích. V oblasti Holštejnského údolí vede geologická hranice s brodeckými drobami protivanovského souvrství. Východní geologickou hranici mezi Hradským a částečně i Ostrovským žlebem tvoří břidlice a prachovce rozstáňského souvrství. V těsné blízkosti Ostrova u Macochy je geologická situace na geologické hranici Moravského krasu velmi pestrá. Vilémovické vápence macošského souvrství pokračují k východu křtinskými vápenci líšeňského souvrství, březinskými břidlicemi a drobami, břidlicemi a prachovci souvrství rozstáňského. Východní geologická hranice leží na přesmyku devonských vápenců přes nekrasové horniny.

Nad silnicí v sv. části obce Ostrov u Macochy jsou ve výchozu obnaženy vilémovické vápence, hlíznaté křtinské vápence a ostrovské břidlice. Na profilu se nachází přechod ze světle šedých a čistých vilémovických vápenců přes pestrobarevné křtinské vápence do šedozelených ostrovských břidlic. Celá sekvence je tektonicky převrácená – úklon vrstev je strmější než úklon osní kliváže.

Ostrovské vody se propadají v těsné blízkosti geologické hranice vápenců s nekrasovými horninami drahanského kulmu. Hranice vápenců a spodnokarbonských břidlic a prachovců s vložkami drob je stratigrafická, místy komplikovaná příčnými zlomy. V popisovaném území leží vápence vilémovické, mokerské, vintocké a křtinské ve stáří středního frasnu až famenu. V jejich nadloží se nachází tournaiské břidlice ostrovské a rozstáňské souvrství, zasahující až do visé. Základním rysem geologické stavby jsou asymetrické vrásy s jv. vergencí o rozměru až několika desítek metrů, horizontální posuny několika řádů a zlomy s kombinací horizontální a vertikální složky pohybu. Geologická stavba ovlivňuje prostorové rozložení zkrasovění.

Spodní část Suchého žlebu (od Severní Úzké) je modelována v lažáneckých vápencích, které se v morfologii Suchého žlebu projevují velmi výrazně.

Nejstarší část Holštejnského údolí vytvořil vodní tok proudící od severu z povodí dnešního potoka Luha. Ke změně paleohydrografické situace došlo koncem spodního pleistocénu, kdy do Holštejnského údolí začala proudit Bílá voda.

Geofyzikálním výzkumem a vrty byla objasněna morfologie pohřbené části Holštejnského údolí. Nejhlubším místem je 65 m hluboký kaňon při západní stěně údolí, tj. v místech dnes nejméně erodovaných. Naopak o 30–40 m výše ležící terasa skalního podloží, která pokračuje až do zúžené části údolí (k Nové a Staré Rasovně), se rozkládá v místech, v nichž je štěrková výplň nejvíce vyklizena.

V úrovni dna západní části údolí vznikla spodní jeskynní úroveň indikovaná např. jeskyní V Závrtu č. 68. O 30–40 metrů výše se nachází další terasa skalního podloží, která pokračuje do zúžené části údolí k ponorům Staré a Nové Rasovny. Horní úroveň krasového systému je dochována v jeskyni Holštejnské s fluviálními sedimenty z různých období kvartéru. Slepá skalní stěna byla částečně obnažena u Staré Rasovny.

Jednou z hlavních zdrojnic východní větve Punkvy jsou ostrovské vody, jejichž ponory leží jižně od Ostrova u Macochy. Do tohoto prostoru přitékají z nekrasových hornin potoky Lopač a Krasovský (Rogendorfský), který se na dvou místech propadá v ústí svého údolí do Ostrovského žlebu. Dalším přítokem je potok Hložek.

Kromě ponorů uvedených toků jsou v této oblasti zachovány trosky vyšší jeskynní úrovně. Hlavní ponorové říční vertikální zóny byly vytvořeny Lopačem a Krasovským potokem (jeskynní systém Ostrovských Vintok). Oba podzemní toky vytvářejí dosud neznámý jeskynní systém spodní úrovně (včetně jejího zmlazení), odvodňující území směrem k vývěru Malého výtoku v Punkevním žlebu.

První souborný popis jeskyní Suchého žlebu spolu s nadmořskými výškami vchodů publikoval roku 1900 M. Kříž, který zde očísloval 37 jeskyní, mimoto se zmiňuje o dalších třech. K. Absolon zavedl začátkem 20. století novou evidenci jeskyní v Suchém žlebu, očísloval 64 jeskyní. Od roku 1948 se na průzkumu Suchého žlebu účastnil i brněnský Speleologický klub. Ponorová oblast Bílé vody je součástí PR Bílá voda, skalní ostrožny Balcarovy skály a Vintok jsou vyhlášeny za přírodní rezervaci. Ve spodní části Suchého žlebu leží NPR Vývěry Punkvy.

Ve skupině Suchého žlebu je evidováno cca 250 jeskyní.


BALÁK, I. (2009). Moravský kras, s. 393-510. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.