Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / K2301210

Pustý žleb

Náleží do karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 230 Krasová a pseudokrasová území jižního bloku – Brněnské vrchoviny a okolí, krasové oblasti K230 12 Moravský kras.

Pustý žleb je hluboké krasové údolí mezi ponory Sloupského potoka u Hřebenáče ve Sloupském poloslepém údolí a vývěrem řeky Punkvy. Jižní úsek žlebu, od Punkevních jeskyní po ústí Punkvy do řeky Svitavy v Blansku, se nazývá Punkevní žleb. U Skalního Mlýna se k němu zleva připojuje Suchý žleb.

Pustý žleb prořezává západní část plochého povrchu Suchdolských plošin, jež se dělí na menší geomorfologické okrsky (Žďárská plošina, Neselov, Vavřinecká plošina, Sloupské údolí, Pustý a Punkevní žleb). Území Pustého žlebu a přilehlých plošin v severní části Moravského krasu je na východní straně vymezeno krasovou Ostrovskou plošinou. Západní hranici tvoří geologická hranice mezi proterozoickými vyvřelinami brněnského masivu, bazálními klastickými sedimenty devonu a devonskými vápenci macošského souvrství. Hranice je vedena po linii Těchov, Nové Dvory, Veselice, Vavřinec, Petrovice, Žďár. Na severu je území vymezeno geologickou hranicí mezi spodnokarbonskými brodeckými drobami protivanovského souvrství a devonskými vápenci macošského souvrství.

Krystalinickým podkladem je intruzívní těleso brněnského masivu proterozoického stáří, složené především z granitoidních hornin s hojnými průniky žil aplitů. Četné skalní výchozy těchto hornin se nacházejí v západní části území, většinou v zářezech toků (údolí Sloupečníku, spodní část Punkevního žlebu).

Nejstaršími sedimenty jsou fialovo-červeně zbarvené pískovce, arkózy, slepence a břidlice devonského bazálního klastického souvrství. Lemují území na jeho západním okraji. Bazální klastické sedimenty jsou známy i z jeskyní Vavřinecké plošiny. V jeskyni Kamenný ponor tvoří pískovce a arkózy ploché, ukloněné dno jeskyně. V nedávno objeveném pokračování jeskyně Horní Suchdolský ponor je v arkózách vyvinuta část dna chodeb a stěny propastí.

Zkrasovělá část území je budována vápencovými horninami macošského souvrství, které se skládá z několika odlišných typů vápenců s útesotvornou faunou – vavřineckých, josefovských, lažáneckých a vilémovických. Uprostřed středního devonu ustoupilo moře z části zaplaveného území Moravského krasu. V okolí Sloupu však sedimentace patrně přerušena nebyla – projevuje se pouze vložkami hrubozrnějšího klastického materiálu. Několik metrů mocné fialově červené suchozemské pískovce přecházejí do nadloží pozvolna do zelených, které jsou výše stále vápnitější a prozrazují mořský původ. Nad nimi leží tmavé lavicovité josefovské vápence, které vytvářejí při západním okraji Moravského krasu dlouze čočkovité, maximálně 50 m mocné těleso, táhnoucí se od Nových Dvorů k jihu. Do nadloží přecházejí josefovské vápence do tmavošedých, lavicovitých lažáneckých vápenců.

Lažánecké vápence směrem k nadloží přecházejí do vilémovických vápenců, v nichž je budována převážná část území. Mocnost vápenců místy přesahuje 600 metrů. Celková mocnost macošského souvrství v severní části Moravského krasu činí přibližně 1000 metrů.

Na přelomu devonu a karbonu byla aktivována velmi důležitá tektonická linie – sloupsko-holštejnská dislokace s generálním směrem SZ–JV, která odděluje kru Moravského krasu od kry drahanské.

V nadloží vilémovických vápenců jsou usazeny nekrasové flyšové sedimenty spodního karbonu, drahanského kulmu. Jsou to zejména břidlice, droby a slepence. Dominantním horninovým prvkem budujícím převážnou část území na SV od vápenců Moravského krasu jsou nekrasové brodecké droby protivanovského souvrství s vložkami velenovských břidlic, které na severu lemují Žďárskou plošinu, Neselov a Sloupské údolí.

Na začátku terciéru se zásadně změnily paleogeografické podmínky v jv. části Českého masivu. V teplém až tropickém podnebí došlo ke zvětrávání a odnosu druhohorních sedimentů, zároveň byly rozrušovány podložní vápence. Vznikl zarovnaný povrch s generálním sklonem k V až JV. Vlivem zvedajícího se v. okraje Českého masivu došlo k prudkému zařezávání vodních toků do podložních hornin. Některá údolí dosáhla v nejnižších místech hloubky až 200 m. V této době byl prohlouben Pustý, Suchý a Lažánecký žleb. Povrchový Sloupský potok tedy původně protékal v celé délce Pustého žlebu. V okolí Sloupu došlo k rozšíření paleogenního údolí a v neogénu zde vzniklo hluboké slepé údolí s ponory, které od vlastního Pustého žlebu oddělila asi 60 m vysoká skalní stěna. V kvartéru bylo slepé údolí zaneseno štěrky, písky a jíly, které tuto skalní stěnu pohřbily, takže nynější dno Sloupského údolí plynule přechází do Pustého žlebu. Existence hlubokého předkvartérního údolí i slepé skalní stěny byla potvrzena geofyzikálním výzkumem.

V kvartéru pokračuje modelace krasového reliéfu řízená periodickými změnami podnebí. Typické je střídání etap akumulace a vyklízení sedimentů z údolí a jeskyní.

Horní část Pustého žlebu je tvořena Sloupským údolím se široce rozevřeným i svahy. Sloupské údolí je oblastí ponorů západní skupiny zdrojnic podzemní Punkvy – Sloupského potoka. Jeho ponory jsou soustředěny ve výškové úrovni cca 470 m n. m. Rozloha Sloupského údolí je cca 0.6 km2. Sloupským potokem jsou označovány spojené vody Luhy a Žďárné, které posiluje přítok Petrovického a Němčického potoka. Tyto toky se spojují ve Sloupském údolí bezprostředně před vlastními ponory, tečou společným korytem podél členité skalní stěny s izolovanými skalisky k Hřebenáči, při jejím úpatí se zčásti propadají. Hlavní ponory se nacházejí v jeskyni Staré skály. Kromě hlavního ponoru bylo zjištěno přibližně 20 míst, kde se vody Sloupského potoka ztrácejí do podzemí.

Pod ponory Sloupský potok mizí v odtokových sifonech a objevuje se ve Sloupské větvi Amatérské jeskyně. Vody Sloupského po roka po soutoku s Bílou vodou v Amatérské jeskyni protékají jako Punkva sifonem na dno Macochy a Vodní plavbou Punkevními jeskyněmi k vývěrům do Pustého žlebu.

Na podzemní Sloupský potok, Bílou vodu a Punkvu jsou navázány drobné povrchové přítoky ze západní geologické hranice, např. Suchdolský ponor Veselického potoka.

Sloupské údolí je složitým souborem tvarů kvartérního i předkvartérního stáří. Typické jsou právě zmíněné hřebenáče – doklady po ústupu vápencových svahů (Evropa, Indie, Otec, Matka a Syn, Hřebenáč). Některé z nich jsou částečně pohřbenými krasovými svědeckými tvary předkvartérního stáří, jiné jsou výsledkem mechanického (mrazového) větrání vápenců v pleistocénu. Pozoruhodná je mohutná jeskynní troska – průchozí tunelovitá jeskyně Kůlna. Izolovaný skalní pilíř Hřebenáč vysoký 19 metrů se nachází nad ponory Sloupského potoka. Je pravděpodobně pozůstatkem původního portálu Sloupsko-šošůvských jeskyní. Svým tvarem dal název obci Sloup. Podle něj jsou nazývány další obdobné tvary krasového reliéfu.

K zajímavým hřebenáčům patří skaliska Evropa a Indie a skupina Otec, Matka a Syn. Vznikly rozpadem skalního svahu podél výrazných tektonických puklin.

Největším a nejznámějším jeskynním systémem této části Pustého žlebu jsou bezesporu Sloupsko-šošůvské jeskyně.

Pustý žleb vytvořil během svého vývoje celou řadu větších či menších zákrutů. Na začátku žlebu, těsně pod Sloupskými Vintoky, je údolí hluboké přibližně 70 m a široké přibližně 500 m. Nadmořská výška údolního dna v těchto místech činí cca 470 m.

Ve středním a spodním úseku se Pustý žleb prudce zahlubuje do vápenců a nabývá rázu divoké soutěsky se svislými skalními stěnami. U Výtoku Punkvy s výškou dna cca 350 m n. m., je údolí široké pouze 250 m, zato hluboké 140 m. Ve snaze vyrovnat spádovou křivku s výškovým rozdílem cca 120 m vytvořilo údolí několik velkých prohnutých zákrutů, které mají za úkol prodloužit vodorovnou vzdálenost erozních základen a tím zmenšit spád. Jedním z nejpůsobivějších zákrutů je meandr, jehož amfiteátr je tvořen 100 m vysokou skalní stěnou, zvanou Koňský spád. Do Pustého žlebu spadá několik bočních údolí, protékaných občasnými toky.

K významným jeskynním systémům náleží propasťovité Sloupské Vintoky na přelomu Sloupského údolí a Pustého žlebu, které se hloubkou cca 60 m blíží úrovni podzemního Sloupského potoka. K zajímavým jeskyním patří zimoviště netopýrů v propasti U Obrázku. Vertikálně i horizontálně rozsáhlá Novoroční jeskyně se délkou téměř 1 km zařadila mezi největší jeskyně Pustého žlebu. Vavřinecké paleoponory (jeskyně U Tří síní a U Čtyř vchodů) jsou geologicky staršími ponory Vavřineckého potoka, který se dnes ztrácí v sedimentární výplni žlebového dna. Neméně zajímavá je skupina vodami opuštěných Suchdolských jeskyní v pravé stráni s jeskyní Pytlíkovou. VeImi známá je jeskyně Sedmnáctka, původně říční jeskyně, protínající jeden z meandrů Pustého žlebu. V Koňském spádu se nachází paleovývěrová jeskyně Řečiště. V roce 1973 v něm byl vyražen vchod do Amatérské jeskyně. Propasťovité bludiště leží v levé údolní terase Pustého žlebu 60 m nad silnicí v blízkosti Salmovy stezky, vedoucí od propasti Macocha do Pustého žlebu. Je součástí zajímavého systému propastí (Brandstadterovy, Koudelkovy I, II) v této údolní terase. Pod Salmovou stezkou je ve dně žlebu dochován relikt staré průtokové jeskyně s názvem Čertova branka. V protější stráni se nachází otvor několik desítek metrů dlouhé jeskyně Pod Hradem, významné paleontologické lokality s nálezy kosterních zbytků jeskynního medvěda. K zajímavým jeskyním Pustého žlebu náleží jeskyně Zazděná, která se nachází cca 200 m před Punkevními jeskyněmi pod skalní stěnou Beran. Pod Zazděnou jeskyní se charakter Pustého žlebu mění. Hlavní změnou je přítomnost Punkvy, vyvěrající po cestě Amatérskou jeskyní, Macochou a Punkevními jeskyněmi.

Spodní úsek Pustého žlebu, zvaný Punkevní žleb, protékaný řekou Punkvou, je vyplněn několik desítek metrů mocnou vrstvou štěrků, která v podzemí zapříčiňuje vznik sifonové vývěrové zóny Punkvy a ostrovských a vilémovických vod. V oblasti Skalního Mlýna (330 m n. m.) se spojuje se Suchým žlebem. Spodní část žlebu, budovaná převážně nekrasovými horninami brněnského masivu, od spojení s Lažáneckým žlebem (310 m n. m.) po soutok se Svitavou (270 m n. m.), se nazývá Arnoštovo údolí.

Punkevní žleb představuje klasický kaňonovitý úsek Pustého žlebu s bohatou škálou povrchových i podzemních krasových jevů. Jenom ve skalní stěně nad Punkevními jeskyněmi je známo přibližně sto jeskynních vchodů. K významným jeskyním patří kromě Punkevních, např. jeskyně Hamerníkova, Štajgrova díra a jeskyně Horní v Chobotu. Z povrchových tvarů jsou nápadné především Malé propadání Punkvy, Malý Výtok a skalní most nad Punkevními jeskyněmi. Kaňonovitý charakter žlebu podtrhují kolmé skalní stěny o výšce až 80 m, např. skalní amfiteátr nad Punkevními jeskyněmi, Majdaléna a Kůň.

Ždárská plošina v sz. cípu Moravského krasu se mírným svahem sklání k Petrovickému žlíbku a ke Sloupskému údolí. Území o ploše cca 1,4 km2 s průměrnou výškou 540 m n. m. je odvodňováno Žďárským potokem, který se pod obcí propadá do podzemí. Podzemní pokračování je neznámé, není objasněna ani jeho hydrografická příslušnost. Na plošině se nachází řada menších závrtů. Nad Žďárskou plošinou se ve výšce 608 m n. m. vypíná oblé návrší Brusné. Vlastní vrchol je tvořen nekrasovými drobami. Jihozápadní úpatí Brusné je modelováno ve vilémovických vápencích. Na vápencích je dochováno několik desítek drobných závrtů. Pod Brusnou se v závrtovém údolí nachází i nejvýše položené propadání občasného toku v Moravském krasu. Mezi Žďárskou plošinou a Sloupským údolím se na ploše cca 0,5 km2 vypíná kopec Neselov (546 m n. m.) s řadou menších, vertikálně i horizontálně poměrně členitých jeskyní. K největším jeskyním patří jeskyně U Bučka a Bratří Nečasů. K významným povrchovým krasovým tvarům Neselova se řadí Vodákův závrt na severním svahu.

Vavřinecká plošina s průměrnou výškou cca 520 m n. m. zaujímá úzký pás nad západním okrajem Pustého žlebu o celkové rozloze 3,2 km2. Od severně položené Žďárské plošiny je oddělena mělkým údolím Petrovického žlíbku, který je vyvinut na výrazné tektonické dislokaci, paralelní s průběhem sloupsko-holštejnské dislokace. Plošina je prořezána několika morfologicky zajímavými žlíbky s drobnými potůčky. Jde především o Petrovický, Vavřinecký žlíbek a Peklo jižně od Suchdola. Drobné vodoteče se při průtoku žlíbky postupně ztrácejí do podzemí. Nejznámějším ponorem je propadání Vavřineckého potoka na dně Pustého žlebu. Několik drobných toků se ztrácí i na vlastní plošině. Příkladem je bezejmenný potůček, propadající se v závrtu Kamenný ponor severně od Suchdola. K dalším ponorům tohoto typu náleží ponory Veselického potoka v Suchdole. V okolí Suchdolu leží několik závrtů. K největším patří Zouharův závrt o průměru cca 30 m. V závrtu U Hrušky byly objeveny podzemní prostory, sahající do hloubky 28 m. Z dalších známých jeskyní této oblasti jmenujme např. Němcovy jeskyně v horní části žlíbku Peklo.

Levou s tráň Sloupského údolí zaujímá PR Sloupsko-šošůvské jeskyně, spodní část Pustého žlebu Punkevní žleb je součástí NPR Vývěry Punkvy.

V Pustém žlebu je evidováno více jak 500 jeskyní.


BALÁK, I. (2009). Moravský kras, s. 393-510. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.