Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / K2120610

Hranický kras

Náleží do karsologické soustavy 200 Moravskoslezská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 210 Krasová a pseudokrasová území severního bloku – Nízkého Jeseníku a okolí, karsologické jednotky 212 Krasová a pseudokrasová území kry Maleníku, krasové oblasti K212 06 Hranický kras.

Hranický kras se nachází na obou březích hlubokého údolí řeky Bečvy v sv. části geomorfologického celku zvaného kra Maleníku, přibližně mezi obcemi Hranice, Teplice nad Bečvou a Černotín. Několik ostrovů vápenců devonského a spodnokarbonského stáří zde vystupuje z okolních mladších hornin v pásu 5,5 km dlouhém a asi 4 km širokém, protaženém od JZ k SV. Největším dosud známým jeskynním systémem Hranického krasu jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně, největším povrchovým útvarem Hranická propast, která je nejhlubší propastí v České republice. Hydrologicky kras náleží povodí Bečvy, která zde hlubokým kaňonovitým údolím proráží z Hustopečské brázdy do bečevské části Moravské brány.

Hranický kras leží na styku dvou evropsky významných geologických celků, Českého masivu a Západních Karpat, odlišných geologickým stářím, vývojem i horninovou skladbou. Kras byl formován v devonských a spodnokarbonských karbonátech macošského a líšeňského souvrství (givet až spodní visé), které byly překryty jílovitými břidlicemi, drobami a slepenci hradecko-kyjovického a moravického souvrství kulmské facie spodního karbonu. Na tento komplex, označovaný obecně jako moravskoslezské paleozoikum, byly při alpsko-karpatském vrásnění nasunuty od východu i jihozápadu křídové a paleogénní formace vnějšího karpatského flyše. Na severozápadě jsou vápence omezeny prolomem Moravské brány mezi Maleníkem a Oderskými vrchy, na jihu až jihovýchodě jsou překryty spodnokarbonskými drobami, slepenci a břidlicemi (kulm). Na jihovýchodě se vápencová kra noří pod podslezskou a slezskou jednotku Západních Karpat. Paleozoické horniny zde byly v miocénu ještě překryty sedimenty spodního karpatu a vápnitými jíly a písky spodního badenu. Tyto mořské klastické sedimenty také vyplnily tehdy již existující krasové deprese a jeskyně.

Hranický kras byl vytvářen dvěma odlišnými procesy. Vedle klasického krasovění probíhalo hydrotermální neboli teplicové krasovění. Hydrotermální krasovění bylo důsledkem tektonického neklidu na hluboké zóně styku geologických jednotek s intenzivními výrony vlažných kyselek o vysokém obsahu CO2 působících zvýšenou korozí. Vznik těchto proplyněných minerálních vod, tzv. kyselek, souvisí s otevřením hlubokých struktur, které umožnilo únik fluid ze zemského pláště směrem k povrchu. Oxid uhličitý dodnes migruje po hlubokých zlomech až na povrch a rozpouští se do infiltrovaných vod nebo vytváří tzv. plynová jezera v podzemních dutinách. Proplyněná voda tak nabývá agresivity a silně se mineralizuje. Obsah volného CO2 v minerálních vodách dosahuje až 2500 mg/l. Podle teploty čerpané kyselky (22,5 °C) se usuzuje, že pásmo jejího vzniku je až při bázi devonských vápenců v hloubkách okolo 700 m. Pukliny svých výstupových cest karbonátovým souvrstvím kyselky postupně rozšířily až na rozměrné kaverny. V jeskyních také okyselovaly prosakující povrchové vody, které pak korozí rychleji rozšiřovaly pukliny, a postupně tak vyvolávaly i řítivé zvětšování jeskynních prostor. Přesné doklady o nástupu hydrotermálního procesu v Hranickém krasu však dosud nemáme.

Za nejvýraznější projev teplicového krasovění na povrchu lze bezesporu považovat Hranickou propast. Mimo výrazného závrtu Stará propast (nověji také Velký závrt) jsou ostatní závrty ploché a mísovité. Vznikly v sedimentech nad dutinami, které ve vápencích vytvořily kyselky a do nichž tyto sedimenty zaklesávají či jsou splavovány. Závrty jsou tedy ukazatelem míst silného teplicového zkrasovění, jež se mnohde jinak na povrchu neprojevuje. Dosud neznámé podzemní prostory v Hranickém krasu signalizuje několik ventarol (nejvýraznější je Půlhodina v NPR Hůrka u Hranic) a tzv. „mastných fleků“, kde v zimním období taje sníh.

V krasové skupině je evidováno více jak 30 jeskyní. Největší jsou veřejnosti zpřístupněné Zbrašovské aragonitové jeskyně s délkou přibližně 1500 m. Nejhlubší je Hranická propast s celkovou hloubkou více jak 450 m.


GERŠL, M. (2009). Hranický kras, s. 362-368. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.