Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / K16253

Kras povodí horní Úpy

Náleží do karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 160 Krasová a pseudokrasové území Sudet, karsologické jednotky 162 Krasová a pseudokrasová území Západních Sudet.

Kras povodí horní Úpy je vázán na tělesa karbonátových hornin v oblasti Krkonošských rozsoch (Černohorská, Růžohorská, Rýchory) a částečně i Vrchlabské vrchoviny, v hydrologickém povodí horní Úpy severně od Svobody nad Úpou.

Karbonáty jsou součástí komplexu metamorfovaných hornin krkonošského úseku krkonošsko-jizerského krystalinika. V souladu s celkovou geologickou stavbou sem přecházejí od západu z výše popsaných oblastí, v okolí Svobody nad Úpou se stáčejí prudce k severu, kam pokračují jako čtyři více méně souvislé pruhy. Na povrch karbonáty vycházejí ve svazích údolí Úpy mezi Svobodou nad Úpou a Horním Maršovem, v údolí Lysečinského poroka a mezi Suchým dolem a Horními Albeřicemi. Stejně jako v okolí Vrchlabí jsou reprezentovány dvěma hlavními typy, a to většími tělesy vápnitých dolomitů až dolomitů a drobnějšími čočkami či pruhy krystalických vápenců a vápnitých dolomitů s fylitickými vložkami. Morfologicky se tyto horniny v oblasti většinou výrazně neprojevují. Výjimkou jsou ojedinělé tvary skalních jehel. Nejznámější z nich je ze tří stran převislá až 8 m vysoká Lysečinská jehla na soutoku Albeřického a Lysečinského potoka. Podobné tvary jsou známé i z Vodovodního údolí v Horním Maršově. Na jejich vzniku se uplatnilo selektivní zvětrávání okolních fylitických hornin spíše než krasový proces.

Dnes známé jeskyně jsou děleny do dvou vývojových typů. Prvním jsou většinou výše položené jeskyně, na jejichž vzniku se podílela především koroze v době intenzivního (třetihorního) zvětrávání starého reliéfu Krkonoš. Druhým typem jsou jeskyně přímo vázané na zahlubování údolí a erozní působení Úpy a jejich přítoků v mladším období. Tyto jeskyně leží většinou v nižších úrovních nad současnou erozní bází. Výplněmi jeskyní jsou většinou jílovito-písčité zvětraliny s velkým obsahem alochtonního materiálu. Zajímavá je zmínka z roku 1909 o nálezu kosterních zbytků jeskynního medvěda (Ursus spelaeus) v Medvědí jeskyni nad Svobodou nad Úpou. Většina významných jeskyní zde byla odkryta lámáním vápenců v lomech. Odtud také pocházejí první zmínky a německy psané zprávy o jeskyních, z roku 1887 o Albeřické jeskyni a z roku 1909 o Medvědí jeskyni. Podrobnějším výzkumem krasu této oblasti se začala zabývat po roce 1969 Okresní správa krasových jeskyní v Bozkově spolu s Krasovou sekcí TIS a posléze ZO ČSS 5–02 Albeřice.

Evidováno je přibližně 20 jeskyní. K nejvýznamnějším patří Albeřická, Krakonošova a Celní s délkami chodeb od cca 100 m do cca 600 m.


OUHRABKA, V. (2009). Kras povodí horní Úpy, s. 319-321. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.