Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / K16246

Kras východní části Ještědského hřbetu

Náleží do karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 160 Krasová a pseudokrasové území Sudet, karsologické jednotky 162 Krasová a pseudokrasová území Západních Sudet.

Kras Ještědského hřbetu tvoří nejzápadnější krasové ostrůvky Sudetské soustavy, vázané na izolovaná karbonátová tělesa Ještědského hřbetu, který je součástí geomorfologického celku Ještědsko-kozákovského hřbetu západně a jihozápadně od Liberce.

Východní část tvoří hřbet Hlubocký.

Jeskyně jsou vázány na pruhy vápenců, náležící ponikelské skupině hornin ještědského krystalinika a vystupující východně od Kryštofova údolí, zejména v Hlubockém hřebenu mezi Světlou pod Ještědem, Pilínkovem a Rašovkou.

Ještědský hřbet je budován metamorfovanými horninami ještědského úseku krkonošsko-jizerského krystalinika, stáří od svrchního proterozoika až po spodní karbon. Zastoupena je pestrá mozaika rul, fylitů, břidlic, kvarcitů, konglomerátů, metadiabasů a také karbonátové polohy s dolomity, vápenci a grafitickými vápenci. Poměrně úzký pás ještědského krystalinika odděluje na JZ lužický přesmyk od platformních sedimentů české křídové pánve a na SV šimonovsko-machnínský zlom od granitů krkonošsko-jizerského plutonu. Oba zlomy současně vymezují geomorfologicky výrazný Ještědský hřbet. Kras je vyvinut v několika různě velkých, vzájemně izolovaných tělesech devonských krystalických vápenců a dolomitů. Krasové jevy, včetně jeskyní, jsou vázány na pukliny a dislokace paralelní nebo kolmé k výše uvedeným zlomům nebo místy vznikly na kontaktech vápenců s okolními nekrasovými horninami.

Geneze jeskyní ještědského krasu probíhala pravděpodobně ve dvou fázích. Prvotní úzké trubicovité freatické kanálky byly následně při postupném vyzdvihování celého území slabě vadózně přepracovány. Přitom také došlo k jejich fosilizaci. Místy se vytvářely poměrně mocné, čiré, kalcitové, krystalické sintrové desky (např. v Hanychovské jeskyni). Tato fáze probíhala pravděpodobně od svrchního tortonu do středního pleistocénu a skončil a zhruba před 600 000 lety. V druhé fázi, v glaciálech, došlo k nejvýraznějšímu, zásadnímu formování podzemních útvarů. Cirkulující tavné vody ze sněhové pokrývky (v některých lokalitách z ledovce) rozsáhle přepracovaly a destruovaly prvotní dutiny. V anaglacialních fázích obou náporů elsterského zalednění vznikaly nové dutiny podél výrazných puklin nebo drobných zlomů. Velké prostory byly tehdy navíc dotvářeny opadáváním a řícením stropů. V posledním období jeskyně zanášely zvětraliny z okolí, převážně z diabasů a fylitů. V některých jeskyních tyto sedimenty dosahují mocnosti i několika metrů.

Na povrchu se kras projevuje převážně nevýrazně a morfologie terénu splývá s okolní nekrasovou krajinou. Škrapy a vápencové výchozy jsou ojedinělé. Několik pramenů má charakter krasových vývěrů a vznikají u nich i pěnovcové až travertinové kupy.

Jeskyně zčásti vyplňují poměrně kyselé sedimenty z okolních hornin, zejména fylitů a diabasů, což má za následek naprostou absenci paleontologického materiálu. Mnohde tyto sedimenty obsahují i velký podíl nezvětralých valounů, kamenů a bloků nekrasového původu. Klastické sedimenty často překrývají i značně silné sintrové desky. Jeskyně mají nezvykle bohatou a typově pestrou krápníkovou výzdobu. Speleotémy v nich tvoří zejména podlahové a stěnové sintry, mnohdy v silných polohách. Starší sintry jsou krystalické, mladší jemně vrstvené. Stěny zdobí různé typy stalaktitů, brčka, záclony, pizolity, bradavičnaté sintry, korality, stalagmity, stalagnáty a další. Poměrně časté a pro oblast typické jsou excentrické krápníky a heliktity. Ojediněle se objevuje nickamínek a velmi vzácně i aragonit, značně znečištěný kalcitem.

Většina jeskyní byla odkryta při lámání kamene v lomech. Proto i první zprávy o nich souvisí s těžbou vápence. Mnohé přitom byly značně poškozeny, zejména jejich krasová výzdoba (Hanychovská K1624610-J-00005). Jeskyně Apolinův hrob K1624610-J-00001 byla zcela odtěžena a o její existenci se můžeme dočíst už jen v povídkách Karolíny Světlé. První popis jeskyně v Ještědském hřbetu je od Josefa Taubmanna z roku 1888 a týká se Hanychovské jeskyně K1624610-J-00005.

V moderní době se od roku 1957 věnují výzkumu ještědského krasu liberečtí jeskyňáři, sdružení nejprve v Krasové sekci Společnosti Národního muzea v Praze, později při Svazu ochránců přírody TIS a od roku 1979 v České speleologické společnosti. Za tuto dobu v oblasti popsali a zdokumentovali 17 krasových jeskyní, z nichž některé objevili nebo prolongovali. Soustavně také pečují o jejich zajištění a ochranu. Vzhledem k malým rozsahům podzemních prostor, častým úžinám, plazivkám a zejména kvůli unikátní výzdobě se neuvažuje se zpřístupněním žádné z jeskyní Ještědského krasu.


HORÁČEK, D. (2009). Kras Ještědského hřbetu, s. 309-312. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.