Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Karsologické členění / K1235510

Kras u Ledče nad Sázavou

Náleží do karsologické soustavy 100 Českomoravská krasová a pseudokrasová území, karsologického celku 120 Krasová a pseudokrasové území moldanubika a středočeského plutonu, karsologické jednotky 123 Krasová a pseudokrasová území českomoravské jednotky, krasové oblasti K123 55 Kras povodí horní a střední Sázavy.

Na styku Želivské a Světelské pahorkatiny, v širším okolí Ledče nad Sázavou, vystupují po obou stranách hlubokých údolí Sázavy a Želivky i v přilehlé pahorkatině tělesa ledečských vápenců.

Krystalické vápence, často přecházející do dolomitických vápenců až dolomitů a erlanů, tvoří většinou pruhy a nepravidelná čočkovitá tělesa v mocných souvrstvích biotitických a silimaniticko-biotitických pararul až migmatitů. Popsáno je celkem deset navzájem izolovaných vápencových výskytů, z nichž nejrozsáhlejší jsou tělesa v západní části Ledče nad Sázavou a v okolí Kožlí, která dosahují délky až 1500 m při šířce až 300 m. Všechna jsou protažena ve směru JZ–SV a sledují tak základní strukturu moldanubických hornin této oblasti.

K hlavní fázi krasovění zde došlo patrně při zahlubování řek Sázavy a Želivky. Dnes známé jeskyně jsou v horních částech údolních zářezů 15–30 m nade dnem údolí. Vznikly většinou na plochách břidličnatosti a podél tektonických poruch, převážně korozním působením vod z krystalinika. Omezeny jsou vždy jen na rozsah vápencového tělesa a drenují tak lokálně vody okolního nekrasového prostředí. O hlubším oběhu krasových vod vápencovými polohami, které nevystupují na povrch, svědčí řada občasných vývěrů v údolí Sázavy u Ledče, které reagují na vyšší vodní stavy švihovské nádrže na Želivce, vzdálené odtud 4–5 km jz. Z významnějších povrchových krasových jevů se zachovaly pouze přirozené výchozy krystalických vápenců v údolí Olešenského potoka, vytvářející v této oblasti ojedinělé škrapové pole. Závrtové deprese a krasové vývěry jsou již bohužel stejně jako některé jeskyně zavezeny.

Podrobný výzkum jeskyní této oblasti provedli členové Krasové sekce SNM v Praze v letech 1964–1967 v souvislosti s přípravou stavby vodárenské nádrže na Želivce u Švihova. Již dříve se však jeskyněmi zabýval V. Homola v roce 1941, O. Ondroušek v roce 1942 a další. Poslední zhodnocení bylo uskutečněno v rámci přírodovědného výzkumu „ledečských vápenců“ v roce 1991. Dnes jsou z pěti známých jeskyní přístupné pouze tři. Vchod jeskyně Na Hůrce je zavezen a jeskyně Čertovy díry je z velké části zatopena vodním dílem Švihov.

K největším jeskyním této oblasti se řadí Na Hůrce, Čertovy díry a Pod Šeptouchem.


OUHRABKA, V.; MLEJNEK, R.; KREJČA, F. (2009). Kras povodí horní a střední Sázavy, s. 254-255. In: HROMAS, J. (ed.) et al. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.