Agentura ochrany přírody a krajiny České repubtrky www.nature.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České repubtrky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České repubtrky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz

Kras a jeskyně

JESKYNĚ A KRASOVÁ ÚZEMÍ ČR

JAROSLAV HROMAS - DANIELA BÍLKOVÁ

Relativně pestrá geologická stavba a její dlouhý vývoj dal v České republice vzniknout pestré škále přírodních podzemních dutin - jeskyní a propastí. Většina z nich má mimořádný význam, neboť obsahují nejen pozoruhodné geologické, geomorfologické a mineralogické fenomeny, ale jsou v nich zachovány i ty nejcennější doklady o vzniku a vývoji života, o vzniku a vývoji lidské kultury. Proto jsou jeskyně již od samých počátků přírodních věd objektem výzkumů a o něco později pochopitelně i ochrany. K těmto účelům také byla v minulosti pořizována již řada nejrůznějších soupisů, které však nebyly nikdy souborně a jednotně zpracovány.

Protože od roku 1992 jsou všechny naše jeskyně přísně chráněny podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (jeskyně s archeologickým obsahem také navíc podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči), vznikla naléhavá potřeba všechny jeskyně lokalizačně podchytit a jednotně evidovat.

V Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR - oddělení péče o jeskyně jsme společně s Českou speleologickou společností proto začali budovat „Jednotnou evidenci speleologických objektů“ (JESO), jako mapový a textový soubor informací s perspektivou napojení na paralelně vytvářený Informační systém ochrany přírody (ISOP). Takto jsme zatím zaregistrovali celkem 2227 jeskyní a propastí, z toho je 1771 krasových a 456 pseudokrasových, 1062 v Moravském krasu a 378 v Českém krasu. Pro předběžnou informaci odborné veřejnosti jsme vybrané údaje shrnuli do následujícího soupisu a jejich lokalizaci vyjádřili alespoň přibližně v přehledné mapě.

Jsme si vědomi, že soupis ani zdaleka není úplný a na mapě naší země jsou mnohá speleologicky bílá místa, že uvedené údaje nejsou reprezentativní, mnohé možná i nepřesné, což však odráží různorodost našich informačních zdrojů. Přesto jsme se rozhodli tuto mapu vydat a prosíme všechny, kdo mohou přispět k doplnění a vylepšení jejího příštího vydání, o reakci na adresu vydavatele.

Tuto práci věnujeme nestorům české a moravské karsologie Martinu Křížovi, Floriánu Koudelkovi, Karlu Absolonovi, Vladimíru Homolovi, Jiřímu Vodičkovi a Františku Skřivánkovi, kteří se zasloužili o první soupisy našich jeskyní a propastí, na které navazujeme.

KRAS

Kras je typ krajiny, území charakteristické podzemním odvodňováním a vysokým účinkem chemického rozpouštění krasových hornin, které společně s dalšími modelačními činiteli vytváří soubor svérázných povrchových i podzemních tvarů. Za těchto podmínek vznikají také svébytné typy ekosystémů.

Krasové horniny jsou převážně karbonáty - na př. vápence, dolomity, křída, spraše, ale také sůl, sádrovec a klastické horniny s karbonátovým tmelem. Voda v nich za vhodných fyzikálních a klimatických podmínek rozpouštěním (korozí), i mechanickým působením (zejména erozí, evorzí a řícením) vytváří krasové jevy.

Primární krasové jevy jsou na povrchu zejména škrapy a škrapová pole, geologické var-hany, závrty a uvaly, krasová údolí a kaňony, hltače, ponory a vývěry vod. V podzemí jsou to krasové kapsy (zcela zaplněné jeskyně), jeskyně, propasti a jejich systémy.

Sekundární krasové jevy jsou jeskynní výplně - krápníkové formy, sintry, různé minerální výplně (souhrnné označení speleotémy) a jiné sedimenty. Sekundárním krasovým jevem povrchovým jsou travertiny.

Rozpouštění karbonátů je zintenzívněno kysličníkem uhličitým, který srážková voda po-hlcuje z atmosféry. V ní rozpuštěný vápenec (roztok je kyselý uhličitan vápenatý) je po opětovném uvolnění kysličníku uhličitého zdrojem sekundárních krasových jevů.

Bezvodé, většinou skalnaté plošiny a svahy, kaňonovitá údolí a převážně podzemní pohyb vodních toků dávají vzniknout specifickým ekosystémům s cennými rostlinnými i živočišnými spo-lečenstvy. Také podzemní dutiny jsou domovem vzácných a ohrožených druhů živočichů.

Protože jeskyně jsou úkrytem tvorů od samého jejich vzniku, nashromáždily se v jejich výplních paleontologicky nejcennější doklady o životě na Zemi, převážně od třetihor až po současnost. Protože jeskyně byly také prvním obydlím a po staletí ochranou člověka, zachovaly se v nich též i ty nejstarší a nejcennější archeologické doklady včetně kosterních pozůstatků samotných lidí. K dokonalému zachování zejména kostí i křehkých schránek měkkýšů v jeskyních sedimentech přispělo mimořádně příznivé vápnité prostředí krasu a jeho vod.

KRAS V ČR

V České republice je kras vyvinut převážně v různých typech vápenců a ojediněle také ve vápnitých dolomitech, náležejících hlavním geologickým a geomorfologickým jednotkám Českého masívu a vnějších Západních Karpat.

Nejvýznamnější krasové oblasti, jako Moravský kras, Český kras a většina severomoravských krasových území, jsou vázány na devonské a méně často na silurské vápence. Většinou jsou nemetamorfovány nebo jen slabě přeměněny, jsou však výrazně postižené procesy vrásnění.

Většina malých krasových území vznikla v krystalických, tedy různým stupněm metamorfózy postižených, vápencích a to zejména v oblastech moldanubické, lužické (západosudet-ské), moravskoslezské a ve středočeských metamorfovaných ostrovech. Čočky vápenců jsou i v jiných metamorfovaných jednotkách. Jejich stáří je převážně staroprvohorní.

Jurské vápence jsou v malém rozsahu zkrasovělé v lužické oblasti na Lužickém hřbetu a větší krasová území vytváří na východě republiky ve vnějším bradlovém pásmu Západních Karpat.

Křídové vápence tvoří regionálně omezené facie v české křídové pánvi a zřetelně zkrasovělé jsou zejména v území západně od Kutné Hory.

Krasová území České republiky jsou převážně malými ostrovy s nedokonale vyvinutou krasovou morfologií a s omezeným spektrem krasových jevů. I větší krasová území, jako na příklad Český kras, jsou tvořena nesouvislou mozaikou vápencových poloh, izolovaných a přerušovaných nekrasovými horninami. Jen Moravský kras je ucelenější krasovou oblastí s širokou škálou dobře vyvinutých krasových fenoménů včetně volných podzemních toků.

Typologicky naše krasové oblasti podle litologie krasových hornin představují kras karbonátový náležející ke středoevropskému polycyklickému a polygenetickému typu krasu (PANOŠ V., 1964). Jde převážně o kras rozptýlený, který se tvořil opakovaným krasověním v průběhu měnících se klimatických a geomorfologických podmínek. Zcela zvláštním typem krasu je kras hydrotermální, prvně popsaný ze Zbrašovských aragonitových jeskyní (KUNSKÝ J., 1957), vznikající pronikáním teplých minerálních vod vápencovým masívem.

Svéráznost krasových regionů je mj. i odrazem jejich diferencovaného geomorfologického vývoje. Vzhledem k malé rozloze karbonátů je i bohatství krasových forem místy silně omezeno. Krasové regiony mají obvykle geomorfologický vývoj shodný s geomorfologickým celkem, jehož jsou součástí. S výjimkou Moravského krasu a několika dalších území se naše krasová území v reliéfu výrazněji neprojevují. Tvoří obvykle nevýrazné vyvýšeniny či krátké hřbety nebo naopak morfologické sníženiny. Převážná část povrchu karbonátů v českých zemích je přikryta zvětralinami či jinými pokryvnými sedimenty různého stáří a charakteru. Pokryvné útvary se podílejí jednak na urychlení krasového procesu nebo naopak vývoj krasu zastavují, fosilizují. Pod sedimenty se obvykle uchovaly i doklady zkrasovění z předcházejících geologických období.

Vývoj krasu v českých zemích lze rozdělit do několika výraznějších fází oddělených horotvornými procesy anebo mořskými záplavami. Nejstarší prokazatelná perioda krasovění je vázána na sedimentaci staroprvohorních vápenců a rozpadá se do řady dílčích fází. Další perioda krasovění je vázána na konečné fáze variského horotvorného procesu a trvala až do nástupu svrchnokřídové záplavy v cenomanu. Výsledkem této periody je řada projevů fosilního krasu pod svrchnokřídovými uloženinami v Českém i Moravském krasu. Nejmladší perioda krasovění trvá od konce svrchnokřídové záplavy dodnes. Je rozčleněna na řadu dílčích fází vázaných na projevy alpínského vrásnění v předpolí Českého masívu a oddělených buď krátkodobými mořskými záplavami (východní okraj Českého masívu) anebo výraznými fázemi akumulací kontinentálních sedimentů (neogénní uhelné pánve, třetihorní a čtvrtohorní terasy). V průběhu třetihor vznikaly nejvýznamnější podzemní jeskynní systémy Českého, Moravského a Severomoravského krasu, i v dalších izolovaných krasových ostrovech. Uvedené fáze krasovění produkovaly typologicky odlišné formy krasu a to zejména v závislosti na tektonických, klimatických a hydrologických poměrech. Také z regionálního hlediska probíhal vývoj krasových oblastí diferencovaně.

PSEUDOKRAS

Pseudokras je typ reliéfních forem, v němž jsou krasové tvary vytvořeny v nekrasových horninách. Nejčastěji se jedná o mechanickou činností vytvořené rozsedlinové jeskyně a propasti, suťové a blokové labyrinty, erozní převisy, brány, tunely i dutiny vzniklé selektivním zvětráváním. Ojediněle vznikají ve všech typech hornin, nejčastější jsou však v pískovcích a jim příbuzných horninách. V sedimentech s vysokým obsahem karbonátů se tyto jevy nejvíce podobají krasovým a proto je někteří autoři považují za jevy přechodné, nebo některé z nich ke krasovým jevům přímo přiřazují.

PSEUDOKRAS V ČR

Pseudokrasové jevy, jako typ reliéfních forem, kdy krasové a jim podobné tvary vznikly v nekrasových horninách, se v České republice vyskytují poměrně hojně. V mimořádném množství a pestrosti jsou vázány převážně na mohutná souvrství kvádrových pískovců české křídové pánve. Převažují zde puklinové, vrstevní, kombinované, výklenkové a blokové (suťové) jeskyně, puklinové či rozsedlinové jeskyně a propasti. Mnoho těchto přírodních podzemních prostor bylo také upravováno člověkem. V české křídové pánvi jsou v opukách, slínovcích a vápnitých pískovcích vyvinuty též jevy považované za přechodné, nebo krasové.

Mimořádně rozsáhlé jsou systémy rozsedlinových, puklinových a blokových jeskyní a propastí v pískovcích a slínovcích flyšového pásma Západních Karpat.

Procesy, provázející mladý reliéf, daly také vzniknout převážně rozsedlinovým a puklinovým jeskyním ve vulkanitech Českého Středohoří. Pravděpodobně syngenetické inhomogenity jsou základem dutin ve vulkanoklastických horninách Doupovských hor.

Ojediněle jsou pseudokrasové dutiny, převážně překryté rozsedliny, rozevřené pukliny a suťové dutiny ve skalách a skalnatých srázech, roztroušeny po celém území republiky. Vázány jsou převážně na pevné horniny s blokovým rozpadem, zejména magmatity a metamorfity.





mapa.jpg -  (mapa.jpg)